1.
Tak už dost o Trumpovi! Rád bych to řekl; rád bych slíbil především sám sobě, že už se k tomu pánovi nebudu vracet – ale nemůžu to slíbit... A tak ještě o něm. 20. ledna 2021 mi otrnulo; do toho data jsem stále trnul, co ještě prezident – nyní díky Bohu už bývalý – ještě vyvede... To, co udělal v závěru své éry v Bílém domě, totiž sahá na míle a míle daleko od hranic mé – jak jsem si myslel dalekosáhlé – politické fantazie do světa hrůzy a děsu; tak co by asi všechno spáchal, kdyby měl k dispozici ještě 4 roky? Myslí si snad někdo, že by v roce 2025 odcházel z Bílého domu klidněji a pokorněji než letos? Že by nezáviděl diktátorům, že mohou ústavu ve svých zemích natahovat jak z gumy, a nepokusil se taky o něco podobného, že by nedokázal, že prezident USA, co já vím, může být zvolen třeba desetkrát – a vždycky to musí být Donald Trump!?

2.
Ale co Skleněnému kostelu dlužím, je několik vět o tom, v čem spatřuji pozitivní přínos Trumpovy éry v Bílém domě.
Ve dvou věcech. Za prvé, že vrátil do veřejné debaty v Americe silněji konzervativní témata a konzervativní hodnoty; sám je ovšem tam, kde nemusel, nedodržoval a i jeho život před vstupem do politiky svědčil o právě opačných názorech, byla to z jeho strany jen obsluha elektorátu, který si vybral jako nejsnáze ovladatelný (což mu vyšlo) – ale přece: tím, že o nich jako prezident hovořil, byla konzervativní témata ve veřejném diskursu více přítomna a brána vážněji, a to včetně ochrany nenarozeného života. To nyní skončilo. A bude hůř. Na druhé straně ve veřejném diskursu v Americe Trump posílil i některé ošklivé pahodnoty – jako je například skrytý (nikoli už v dnešní době explicitní) rasismus, bezcitnost k slabým a vyloučeným, veřejné nošení zbraní, drzá lež jako nástroj politického boje a zneužívání úřadu k osobnímu prospěchu (viz téma Trumpova prvního impeachmentu) a hrubost a hulvátství jaksi obecně. Tak v tomto ohledu teď bude líp. Shrnul bych to, že jsme se dostali zpod okapu do deště…
Za druhé, a vlastně především, zůstanou Trumpovou zásluhou, a to na dlouhou dobu, jeho soudcovská jmenování; nejen, že mu osud (ale osud neexistuje, všechno je řízení Boží) umožnil během čtyř let prezidentství prosadit do Nejvyššího soudu tři konzervativní soudce (jen si představme, kdo by se asi dostal na tato křesla, kdyby jmenování byla v rukou Hillary Clintonové!), ale jmenoval i dvě stě konzervativních soudců do federálních soudů. A že si v této věci dal dobře poradit, dokazuje i to, že právě někteří soudci, které jmenoval, zamítali jeho absurdní žaloby proti volbám.

3.
Než vyrazili Trumpovi stoupenci k útoku na Kapitol, prezident je hodinu (!) hecoval emotivním projevem. A když nakonec z Bílého domu odešel, nechal na stole pro Joe Bidena osobní dopis – nebyl zveřejněn, byl osobní, jen Joe Biden řekl, že byl přátelský.
Je Donald Trump tak hloupý, aby věřil všemu, co vyhlašoval po prohraných volbách? Já myslím, že nenítak hloupý, hloupí jsou jen jeho fanatičtí stoupenci. Je snad Donald Trump duševně nemocný a věří svým vlastním bludům? To nevím. Ale vím, že po celou tu dobu dojil ze svých příznivců peníze – na právníky, na mítinky, na boj za spravedlivou věc. Člověk, který získal své jmění z hazardních her, z předržování nemovitostí a z neplacení daní, by jistě neměl problém s tím, skálopevně tvrdit cosi, čemu sám nevěří, pokud mu to sype a sype…

4.
Velkou bolestí pro mě byla – a zůstává – podpora Donalda Trumpa ze strany mnoha katolíků (nechci mluvit o jiných křesťanech, kterých tolik neznám), ba až jejich úplná identifikace s tímto člověkem.
Měli a mají k tomu ve svých očích dobré důvody.
Přitom jim vůbec nevadilo, že Trumpův hlavní oponent a nyní už nástupce je katolík; vůbec nebrali Bidenovo katolictví vážně... Což je samo o sobě, a chtěl bych to zdůraznit, naprosto správně, protože svoje katolictví nebere vážně především Biden sám. Po zvolení se stavil na nějakou pobožnost do katolické katedrály – ale jinak celá jeho kampaň byla bojem proti katolické nauce a víře.
To zdůraznili ve svém prohlášení z 21. ledna, den po Bidenově inauguraci, i američtí katoličtí biskupové. Ujišťují o své modlitbě za nového prezidenta Spojených států a připravenosti spolupracovat s jeho administrativou a očekávají, že jako v případě každého prezidentského mandátu budou oblasti shody a úzké spolupráce, a oblasti „v nichž se názory budou zásadně lišit a střetávat“. Biden se během své kampaně zavázal k zavedení věcí, které podporují morální zlo, ohrožují lidský život a jeho důstojnost, zejména v otázkách potratů, antikoncepce, manželství a genderu, připomínají američtí biskupové. Biskupové se obávají rovněž o svobodu církve a respektování práva věřících na život ve shodě s vlastním svědomím... Katolík, nekatolík – i biskupové USA tak jaksi berou na vědomí, že něčí deklarovaná příslušnost ke katolické církvi dnes může znamenat jen pouhou nálepku – a nic víc. Jak je to bolestivé! Biskupská konference ani nenaznačila, že by snad Bidenův biskup, právě v takto důležitých věcech, mohl vůči svému diecezánovi nějak uplatnit svoji pastýřskou pravomoc. Prostě to už dneska nejde.

5.
Co považuji pro nás křesťany v souvislosti s fenoménem Trump za nejpodstatnější, je toto: my křesťané bychom si měli dávat pozor, s kým se v tomto zkaženém světě spřahujeme k boji za naše zásady & názory, být velmi vybíraví a přísní v tom, za čí záda se jako jeho stoupenci zařazujeme. Protože v opačném případě (a zejména my, konzervativní věřící) snadno skončíme, tak jak skončili jako zbožní Slováci či Chorvati coby spojenci Adolfa Hitlera a po boku jeho vojsk, či jako přátelé toho nebo onoho španělsky mluvícího diktátora v zakrvácené uniformě.
Myslím, že v základu takového našeho sebezařazení je v první řadě nedostatek víry.
Jeden zbožný pán mi řekl: „Já vím, že Trump není z mravního hlediska žádné lumen, ALE PŘECE MUSÍME MÍT NĚKOHO, KDO BUDE V NEJVYŠŠÍ POLITICE HÁJIT NAŠE NÁZORY!“ Musíme? Nemusíme! Připadá mi to, jak kdyby svatý apoštol Pavel hledal mezi římskými politiky, kdo bude nejblíž jeho křesťanským názorům, a toho podporoval. Svatého Pavla cosi takového ani nenapadlo. Hledal jedině moc Boží. Jsem tím možná až trapný, jak pořád cituji výrok spisovatele Jaroslava Durycha (dochovaný jen „per hubam“, ergo nespolehlivě), ale řeknu ho ještě jednou: „Od té chvíle, kdy náš Pán Ježíš Kristus vstoupil na nebesa, na této Zemi platí: hned jak potkáš spasitele, tak ho kopni do prdele!“

 

DOKUMENTY
Podrobněji k prohlášení Biskupské konference USA (převzato ze serveru https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=32233; americký originál viz https://www.usccb.org/).
21. 1. 2021 jménem amerických biskupů vydal list k zahájení nového prezidentského období předseda episkopátu USA arcibiskup José Gomez. Ujišťuje prezidenta Bidena o modlitbě, aby ho Bůh obdařil moudrostí a odvahou a pomohl mu obstát ve zkouškách našich časů, léčit rány způsobené pandemií, zmírňovat politické a kulturní roztržky a sjednocovat Američany v nové oddanosti zakládajícím principům této země, totiž být před Bohem jediným národem, který se nasazuje za svobodu a rovnost pro všechny.
Arcibiskup Gomez ujišťuje, že biskupové se neřídí stranickými zájmy. Jsou věci, ve kterých jsou jim blíže republikáni, ale jsou jiné, ve kterých stojí na straně demokratů. Jejich stanovisko vychází ze zásad zakořeněných v Ježíšově evangeliu, které ukazuje pravdu o člověku. Spolupracují s každým prezidentem. Tentokrát však půjde o jedinečnou spolupráci, protože Joe Biden je po šedesáti letech (po J. F. Kennedym, pozn. red.) hlavou státu vyznávající katolickou víru. Zároveň však, dodává předseda episkopátu, biskupové mají povinnost hlásat evangelium v celé pravdě a síle, vhod i nevhod, také tehdy, kdy je to nevýhodné nebo kdy jsou pravdy evangelia v rozporu se směrem rozvoje většinové společnosti a kultury.
Metropolita Los Angeles, který je sám latinskoamerického původu, prohlásil, že pro biskupy zůstává nespravedlnost potratů největší, jakkoli nikoli jedinou, prioritou. Jak učí papež František, nemůžeme mlčet, když se v této zemi každoročně eliminuje téměř milion nenarozených dětí. Arcibiskup Gomez připomíná, že potrat působí zranění také ženám a rodinám, ale je také otázkou sociální spravedlnosti. Procenta interrupcí jsou totiž vyšší mezi chudými a menšinami. Vyjadřuje proto naději, že prezident se bude zabývat faktory, které se podílejí na vytváření těchto nerovností, podpoří rodinnou politiku a plnou náboženskou svobodu v debatě o těchto otázkách.
Američtí biskupové s potěšením přijímají výzvu prezidenta Bidena k národnímu uzdravení a jednotě. Přiznávají, že je toho dnes naléhavě zapotřebí. Připomínají však, že skutečné smíření předpokládá trpělivé naslouchání těm, kteří s námi nesouhlasí, připravenost odpustit a zříci se volání po odvetě. Všichni stojíme pod bdělým pohledem Boha, který jako jediný zná a může soudit úmysly našich srdcí. Modlím se, aby dal našemu novému prezidentovi a nám všem milost upřímně hledat společné dobro – dodává v závěru předseda Biskupské konference Spojených států.

A závěrem slova Svatého otce:
Vatikán. 20. 1. 2020
Papež František napsal zvláštní poselství u příležitosti dnešního nástupu 46. prezidenta USA do úřadu.
Vážený Joseph R. Biden, prezident Spojených států amerických, Bílý dům, Washington DC
U příležitosti vaší inaugurace jako 46. prezidenta Spojených států amerických vám zasílám srdečné přání všeho dobrého a ujišťuji vás o svých modlitbách, aby vás všemohoucí Bůh obdařil moudrostí a silou k vykonávání tohoto vysokého úřadu. Kéž Američané pod vaším vedením nadále čerpají sílu z ušlechtilých politických, etických a náboženských hodnot, jež inspirovaly tento národ od jeho založení. V době, kdy vážné krize, s nimiž se naše lidská rodina potýká, vybízejí k prozíravým a společným reakcím, se modlím, aby vaše rozhodnutí byla vedena úsilím o budování společnosti vyznačující se autentickou spravedlností a svobodou, jakož i neochvějnou úctou k právům a důstojnosti každé lidské bytosti, zejména slabých, zranitelných a těch, kdo nemají hlas. Prosím rovněž Boha, zdroj veškeré moudrosti a pravdy, aby vedl vaše úsilí o posílení porozumění, smíření a míru ve Spojených státech a mezi národy na celém světě, směřující k podpoře všeobecného společného dobra. V tomto duchu rád vyprošuji hojnost požehnání vám a vaší rodině a milovanému americkému lidu.
Papež František
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=32228