Státní tajemství je prozrazeno: jedná se o cirhózu jater; sám Miloš Zeman (a jeho hradní hoši) se za takovou diagnózu stydí – i když nic není méně překvapivé. Provalil to Pavel Pafko, člen lékařského konsilia svolaného ředitelem vojenské nemocnice k nemoci českého prezidenta, kterého si zvolil český národ. Víme tedy, co se nám tak úpěnlivě tajilo – a nic se neděje; můžeme si najít na internetu, že cirhóza jater nebolí a že se nedá úplně vyléčit.
Co už nevíme, to je dietní jídelníček hlavy státu; Jiří Ovčáček, mluvčí, kterého si zvolil Miloš Zeman, už nám další údaje o buchtách a uzeninách neposkytuje. Ani citace žalmů.
Jiří Ovčáček je tragikomickou postavou současného tanečního programu na Hradě. Zdiskreditoval víru? Myslím si, že ne. Když člověk vidí jeho upřímné černé oči – nemůže mu mít nic za zlé. Jestli o někom platí okřídlená (a často falešná) obhajoba „ale myslí to upřímně“, tak o něm! Ale pokud to myslí Jiří Ovčáček opravdu upřímně s vírou i s prezidentem, měl by z hradní služby odejít a najít si jiné zaměstnání. Nebo chce mlžit, manipulovat a lhát ještě celý dlouhý rok a půl do konce Zemanova mandátu? A na druhé straně mlčet k tomu, když Zeman sprostě útočí na katolickou církev? Na celou církev, ne jen na Tomáše Halíka! Opravdu: dvěma pánům nelze sloužit (srov. Luk 16, 13)!
Ostatně myslím si, že útok na církev („Inu, typický katolický kněz…“) nebyl ze Zemanovy strany spontánní, nýbrž promyšlený: měl anulovat pocit, který snad mohli mít někteří jeho ctitelé po náboženských výlevech Jiřího Ovčáčka – totiž že by se prezident sblížil s katolickou církví. Halík to takříkajíc schytal za Ovčáčka.
Do proudu trapností okolo hlavy českého státu, přímo volené, které tvoří náplň letošního podzimu, dokonale zapadá závěr od roku 2015 se táhnoucího případu s článkem Ferdinanda Peroutky, s tím článkem, který má název „Hitler je gentleman“, jenomže neexistuje... Ministerstvo financí muselo vzdát svůj tuhý právní odpor a vnučce Ferdinanda Peroutky se za prezidenta nakonec omluvit. Slova o tom, že Peroutka viděl v Hitlerovi gentlemana, podle pravomocného verdiktu české justice nejsou pravdivá.
Ale – muselo to opravdu trvat takhle dlouho? A musíme mít v českém právním řádu tak trapný institut, že za hlavu státu se omlouvá někdo jiný? Člověk by řekl, že takové zastaralé nástroje práva, i v absolutní monarchii by byly trapné, měly být přece zrušeny již dávno!