Už jsme si v těchto dnech zvykli na titulky, že je svoboda a demokracie v ohrožení. Nic proti tomu, lidské svobody, včetně svobody volit a být volen, skutečně mají řadu nepřátel, a znovu a znovu se musí bránit. Na druhou stranu – autoři textů na obranu svobody a demokracie to obvykle berou jako příležitost vypořádat se se svými ideovými protivníky a neopominou využít každé příležitosti upozornit na třísku v oku bližního.
Jakožto stoupenec jednotného trhu (čti dobrý občan EU) a stoupenec jednotného civilizačního okruhu řecko-římsko-křesťanského (čti extremista) se pokusím nahlédnout na trám dobrého a prospěšného projektu spolupráce v Evropě. Je nám namlouváno, že kvůli lepší spolupráci mezi národy a státy musíme ztratit své svobody, a kdo je proti ztrátě těchto svobod, je nutně proti spolupráci. Není tomu tak. Naopak, více svobody přinese lepší spolupráci, jak se ukázalo mimo jiné při osvobozování trhů od celních a jiných administrativních překážek napříč kontinentem. Takto svobodný hospodářský prostor se stal atraktivním i pro národy stojící mimo evropskou integraci (Norsko). Hospodářská nesvoboda lidi naopak ochuzuje a odpuzuje, jak ukázaly a ukazují státem řízené ekonomiky od Sovětského svazu po Venezuelu.
Představte si, že máte neziskovou organizaci, třeba sdružení zahrádkářů, v níž pravidelně volíte do vedení několik lidí, kteří na sebe berou běžnou agendu, a volíte je podle jejich schopností, časových možností a ochoty tyto funkce vykonávat. Víte také, koho z kandidátů raději nevolit. Co byste asi řekli, kdyby vám Brusel předepsal mít ve vedení „alespoň 40 % méně zastoupeného pohlaví“, dále pak povinnost vypracovávat plány dosažení této kvóty, povinnost podávat pravidelná hlášení a vyhodnocovat pokroky v naplňování tohoto shora nařízeného cíle?
Pomineme-li vyjádření osob povahy prudké a jazyka nevybíravého a představíme-li si osoby uvážlivé a obezřetné ve vyjadřování, dostaneme patrně zdvořile formulovaný názor, že Bruselu není nic do toho, kdo bude demokraticky zvolen, a tedy kdo povede sdružení zahrádkářů na Kraví hoře v Brně či jinou z buněk občanské společnosti. Svoboda jednoduše znamená, že kandidovat může každý ze zainteresovaných, a volič si z kandidátů může vybrat, koho chce. Jakékoliv státní/bruselské zásahy do voleb znamenají nesvobodu. Představte si chlapecký skautský oddíl, kde Brusel předepisuje, kolik má být ve vedení členů opačného pohlaví. Představte si ženský sbor, kterému Brusel předepisuje totéž. Co jiného je takové nařízení než likvidace svobod občanů a spolkové samosprávy?
Přesně tímto způsobem jsou dnes likvidovány svobody (zatím jen) velkých firem v celé Evropě. Mají povinnost dosahovat určených kvót pro „méně zastoupené“ pohlaví, vypisovat plány pro dosažení toho cíle a každoroční zprávy o tom, jak plní plán. Firmy přitom byly jedny z prvních institucí Západu (spolu s kláštery a městy), kde se o vedení a kontrole demokraticky hlasovalo, a to v době, kdy většina státních útvarů ani zdaleka demokraciemi být nemohla. Akcionáři sami volili, koho považovali za nejschopnějšího do vedení a nejpečlivějšího pro kontrolu, aby se firmě dařilo a akcie se zhodnocovaly. Vylučovat některé kandidáty kvůli pohlaví (a k tomu návrh směřuje, bez ohledu na tupou rétoriku, že „spravedlivé a transparentní postupy pro volbu a jmenování“ povedou přesně k požadovaným 40 procentům) znamená nesvobodu. Firmy a akcionáři už nemohou vybírat nejschopnější, musí vybírat z těch, kteří jsou protlačováni do řídících pozic Bruselem. Dnes to či ono pohlaví, zítra Bruselem vynuceně respektované pohlaví tamto či takové, pozítří tahle či jiná politicky žádoucí minorita či majorita.
Kolik asi bude stát sepisování těch zbytečných zpráv a jejich neméně zbytečná kontrola? Kolik firem se přesune mimo burzu nebo do jiných zemí, aby se vyhnulo další šikaně ze strany Bruselu? A hlavně – proč našim bijcům za svobody všeho druhu a strážcům demokracie nevadí ztráta svobody podnikatelů a firem?
A že to podporují čeští křesťanští demokraté? Škoda slov, z větší části nejsou ani křesťanští, ani demokratičtí. Plášť zmítaný větrem je proti nim pevný jako skála, jak ukazují otočky prezidentského kandidáta Pavla Fišera, který ohledně takzvaného manželství pro kdekoho popírá, co řekl, a slibuje, co popřel. Korunu genderovému třeštění dodává Marián Jurečka, který „se domnívá“, že pro firmy bude velmi prospěšné, když budou využívat potenciálu žen podle bruselských směrnic. Firmy totiž nevědí, co je pro ně dobré, kdo je schopný pro vedení a kdo je vhodný pro kontrolu, to jim musí říct Stát. Jak říkal jeden klasik konzervatismu: Neexistuje žádná třetí cesta. Jsou jen dvě odpovědi na jedinou základní otázku: Hodně státu nebo málo státu?
Nezapomínejme: hodně státu znamená málo svobody, bez ohledu na to, jestli sídlí na Východě nebo na Západě.
https://euroskop.cz/2013/03/22/zlate-sukne-odvracena-strana-kvot/
/Autor je ekonom./