Dnes jsem z rodinných důvodů nemohl být na demonstraci Milionu chvilek na Václavském náměstí. Kdybych se ale té demonstrace, která si dala boj proti strachu do názvu, přece jen zúčastnil, připadal bych si jako zneužitý, pověstný užitečný idiot...

Už cestou domů od dcery jsme poslouchali rádio a byli rádi, že na demonstraci přišlo tolik lidí a jak zásadně se lidé postavili k podpoře Ukrajiny. A také odsoudili hyenismus některých politiků, kteří parazitují na obavách prostých lidí.

Doma jsem si pustil průběh demonstrace ze záznamu a s hrůzou jsem zjistil, že demonstrace byla zneužita k propagaci požadavků LGBTQ komunity, konkrétně českého spolku Jsme fér a jeho slovenské obdoby. To vše na pozadí bratislavské vraždy dvou homosexuálů.

Slovenská zástupkyně (svou dikcí připomínala zapálenou svazačku z padesátých let) nás velmi obsáhle seznámila s jejich požadavky (příliš nechápu, proč tak činí v Česku, když na Slovensku se těší plné svobodě slova a jsou podporováni kupříkladu prezidentkou republiky) a hned v úvodu nám sdělila, že v současné slovenské vládě sedí fašisté. Což je pro mne absolutní novinka!

Vystoupení zástupkyně spolku Jsme fér bylo méně emotivní, ale požadavky jsou jasné. Manželství pro všechny, zákonné postihy jakýchkoli projevů nesouhlasu s LGBTQ agendou (tak na rovinu to neříká, jenom se to myslí) a změna pohlaví bez nutnosti chirurgických zákroků. Zakončeno obligátním konstatováním, že nejde o nic jiného než o rovná práva pro všechny.

Zlatým hřebem bylo následné prohlášení mluvčí Milionu chvilek, paní Strašákové, která provedla tzv. comming out, přihlásila se k uvedené komunitě a prohlásila, že jako katolička doposud mlčela, ale již nemůže (například v situaci, jak uvedla, kdy se jí dva kamarádi svěřili, že jim přijde nechutné, když se dva chlapi líbají). Asi napříště, domnívám se, až budou ty nové zákony, Strašáková oba své kamarády ihned udá na policii! Svůj proslov zakončila, jak jinak, citací papeže Františka: „Kdo jsem já, abych je soudil!“ Následující moderátor paní Strašákovou pochválil, že se rozhodla žít v pravdě.

Po tomhle by mi nezbylo, než z demonstrace odejít jak zpráskaný pes (na tribunu bych se nesápal, to nemám v povaze).

V Rusku, v Číně, v Severní Koreji a mnohde jinde vládnou nelidské režimy, které se neštítí ničeho a lidský život pro ně nemá pražádnou cenu. U nás, na Západě, se krok za krokem prosazuje bezbožecké, vpravdě ďábelské zmatení, které má potenciál zničit samu podstatu lidství.

Je strašně smutné, že se k jeho šíření propůjčuje i spolek, který v jiných ohledech rozhodně není bez zásluh.