Slovenský premiér Robert Fico koncem loňského roku navštívil Moskvu a jednal s šéfem Kremlu jako teprve třetí premiér členské země Evropské unie od invaze na Ukrajinu (po rakouském a maďarském předsedovi vlády); tématem jednání zdaleka nebyly jen dodávky plynu, jak bylo dopředu avizováno, ale, podle sdělení ruské strany, i situace na Ukrajině.

Po návratu Fico o obsahu jednání nejen že neinformoval slovenskou veřejnost, ale ani své koaliční partnery. Zřejmě se už cítí jako velký hráč velké politiky, což by bylo dost legrační, kdyby nešlo o tak vážné věci, o jaké jde.
V jednom videoprojevu koncem loňského roku Fico mudroval na téma, že „Slovensko je malá, ale v zahraniční politice velmi aktivní země“ a že respektuje, že každá země má právo vybrat si svoji vlastní cestu...
Ukrajina ovšem samostatná a suverénní země není, to kremelská diplomacie od invaze zdůraznila několikrát (a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov to řekl i na Radě bezpečnosti OSN).

Tento postoj si v Kremlu zřejmě osvojil i Robert Fico a rozhodl se vystupovat vůči Ukrajině z pozice síly.

Od 1. ledna 2025 Ukrajina zastavila tranzit ruského plynu přes své území. Každému soudnému člověku přitom musí být jasné, že žádná bojující strana nemůže podporovat cestu, po které jeho nepříteli přicházejí obrovské finanční částky, uplatnitelné ve válečném úsilí.

Tranzit přitom Ukrajina korektně zastavila až po vypršení smlouvy, která byla uzavřena na pět let ještě před začátkem války, a dlouho dopředu také tento krok avizovala, takže všichni odběratelé ruského plynu se mohli na změnu připravit a zajistit si dodávky jinou cestou, což učinili. (A to včetně Maďarska. I Česka.) Plyn přitom nepodléhá žádnému sankčnímu balíčku, a ten ruský je levnější než odjinud, a tak jej evropští obchodníci s plynem odebírali stále víc – a tranzitní poplatky tím také vzrůstaly.

Pro vlastní spotřebu má Slovensko, spojené plynovody se všemi svými sousedy, této komodity dost (takže na nabídku pomoci ze strany České republiky ani nereagovalo), ale jde právě o poplatky za další tranzit přes Slovensko směrem na západ. O tyto peníze nyní Slovensko přijde. Fico je vyčíslil sumou „téměř 500 milionů eur“ – tedy v přepočtu více než 12 a půl miliardy korun, což už zabolí.

Ukrajinský prezident prý ukončením tranzitu poškodil Slovensko „úmyslně“ a poškozuje prý i celou Evropskou unii… 

Ukrajinské rozhodnutí slovenský premiér označil slovem „sabotáž“ . 

Užití termínu „sabotáž“ je nehoráznost. (Připomeňme, že za nacistické okupace za sabotáž byl trest smrti.)

Z hlediska práva se Ukrajina vůči Slovensku nedopustila ničeho nekorektního. A sabotáže, nadto, se může dopustit jen někdo nesuverénní, například skupina partyzánů, ne stát. Ovšem ano, málem jsem zapomněl, Ukrajina suverénní stát není a právo uzavírat smlouvy podle svého uvážení nemá.

Tak tedy sabotáž. Za každou sabotáž ovšem musí následovat trest, „odvetná opatření“ – a Robert Fico skutečně použil na adresu Ukrajiny právě tato dvě slova. 

Odveta má být krutá. Jednak zastavení dodávek slovenské elektřiny, kterou, jak Fico připomněl, Ukrajina potřebuje. Pouze za leden až listopad loňského roku vyvezlo Slovensko na Ukrajinu 2,4 milionu megawatthodin elektřiny, což představuje meziroční nárůst o 152 procent, jak uvedla západoevropská média. A dále se chce Fico – s ryzí mentalitou orientálního džihádisty – zahojit i na ukrajinských občanech žijících na území Slovenska, kterých je přes sto tisíc: sníží jim podporu a sociální dávky.

Jenže Slovensko není žádná hospodářská velmoc. Vedoucí ukrajinského Centra pro energetický výzkum Oleksandr Charčenko v rozhovoru pro německý zpravodajský magazín Der Spiegel – který citovala vzápětí řada dalších médií – označil Ficovy výhrůžky za směšné: Ukrajina elektřinu ze Slovenska snadno nahradí proudem z Polska anebo z Rumunska – a Slovensko by tak jenom přišlo o další příjmy.

Robert Fico to zkrátka nemá snadné.