Slovenský premiér Robert Fico koncem loňského roku navštívil Moskvu a jednal s šéfem Kremlu jako teprve třetí premiér členské země Evropské unie od invaze na Ukrajinu (po rakouském a maďarském předsedovi vlády); tématem jednání zdaleka nebyly jen dodávky plynu, jak bylo dopředu avizováno, ale, podle sdělení ruské strany, i situace na Ukrajině.
Po návratu Fico o obsahu jednání nejen že neinformoval slovenskou veřejnost, ale ani své koaliční partnery. Zřejmě se už cítí jako velký hráč velké politiky, což by bylo dost legrační, kdyby nešlo o tak vážné věci, o jaké jde.
V jednom videoprojevu koncem loňského roku Fico mudroval na téma, že „Slovensko je malá, ale v zahraniční politice velmi aktivní země“ a respektuje, že každá země má právo vybrat si svoji vlastní cestu...
Ukrajina ovšem samostatná a suverénní země není, to kremelská diplomacie od invaze zdůraznila několikrát (a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov to řekl i na Radě bezpečnosti OSN).
Tento postoj si v Kremlu zřejmě osvojil i Robert Fico a rozhodl se vystupovat vůči Ukrajině z pozice síly.
Od 1. ledna 2025 totiž Ukrajina zastavila tranzit ruského plynu přes své území. Každému soudnému člověku přitom musí být jasné, že žádná bojující strana nemůže podporovat cestu, po které jeho nepříteli přicházejí obrovské finanční částky, uplatitelné ve válečném úsilí.
Tranzit Ukrajina korektně zastavila až po vypršení smlouvy, která byla uzavřena na pět let ještě před začátkem války, a dlouho dopředu také tento krok avizovala, takže všichni odběratelé ruského plynu se mohli na změnu připravit a zajistit si dodávky jinou cestou, což učinili. (A to včetně Maďarska. I Česka.) Plyn přitom nepodléhá žádnému sankčnímu balíčku, takže, jelikož je levnější než plyn odjinud, jej Rusko do Evropy vyváželo stále víc – a tranzitní poplatky tím také vzrůstaly.
Pro vlastní spotřebu má Slovensko, spojené plynovody se všemi svými sousedy, této komodity dost (takže na nabídku pomoci ze strany České republiky ani nereagovalo), ale jde právě o poplatky za tranzit: další tranzit přes Slovensko směrem na západ.
O tyto peníze nyní Slovensko přijde; Fico je vyčíslil sumou „téměř 500 milionů eur“ – tedy v přepočtu více než 12 a půl miliardy korun, a to už zabolí.
Takže ukrajinské rozhodnutí označil slovenský premiér slovem „sabotáž“. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prý ukončením tranzitu poškodil Slovensko „úmyslně“ a poškozuje prý i celou Evropskou unii…
Užití termínu „sabotáž“ je podle mého názoru ovšem nehoráznost. Z hlediska práva se Ukrajina vůči Slovensku nedopustila ničeho nekorektního. A sabotáže se může dopustit někdo nesuverénní, například skupina partyzánů, ale ne stát! Ovšem ano, málem jsem zapomněl, Ukrajina suverénní stát není a žádné právo uzavírat smlouvy podle svého uvážení nemá!
Tak tedy sabotáž. Za každou sabotáž ovšem musí následovat trest, „odvetná opatření“ – a Robert Fico skutečně použil na adresu Ukrajiny právě tato dvě slova.
Odveta má být ovšem krutá. Jednak zastavení dodávek slovenské elektřiny, kterou, jak Fico připomněl, Ukrajina velmi potřebuje. Pouze za leden až listopad loňského roku vyvezlo Slovensko na Ukrajinu 2,4 milionu megawatthodin elektřiny, což představuje meziroční nárůst o 152 procent, jak uvedla západoevropská média. A dále se chce Fico – s ryzí mentalitou orientálního džihádisty – zahojit i na ukrajinských občanech žijících na území Slovenska, kterých je přes sto tisíc: sníží jim podporu a sociální dávky.
Jenže Slovensko není žádná hospodářská velmoc. Vedoucí ukrajinského Centra pro energetický výzkum Oleksandr Charčenko v rozhovoru pro německý zpravodajský magazín Der Spiegel – který citovala vzápětí řada dalších médií – označil Ficovy výhrůžky za směšné; Ukrajina elektřinu ze Slovenska snadno nahradí proudem přivedeným z Polska anebo z Rumunska – a Slovensko by tak jenom přišlo o další příjmy.
Robert Fico to zkrátka opravdu nemá snadné.