To, co v pořadu K tabuli odvysílala (vždy silně probabišovská) televize Prima, bylo podle očitých svědků události sestříháno vůči Andreji Babišovi až moc vstřícně. I tak to bylo něco otřesného a spíše než realitu to připomínalo zlý sen.
Zarážející, samu hranici představitelného, překračovala už míra Babišovy nevzdělanosti a blbosti v části pořadu, ve které jej školní děti zkoušely z obecných vědomostí; ještě otřesnější byla demonstrace jeho agresivity a zloby (sestřihem televize Prima prý silně potlačené).
Chlápek, který chce být českým prezidentem, nevěděl, že Jaroslav Hašek napsal Osudy dobrého vojáka Švejka; po dlouhém přemýšlení si vzpomněl na jedno jediné dílo Karla Čapka; mezi planety sluneční soustavy zařadil Měsíc a nakonec i samo Slunce. Kráva podle něj, našeho největšího agrobarona, vyrábí mléko – v žaludku…
Andrej Babiš netušil, že nad jevištěm Národního divadla je nápis Národ sobě – ale ihned přešel do protiútoku a informoval: „My jsme zrekonstruovali Národní divadlo a Státní operu!“ V tom se děti z pražské scioškoly v Nuslích ukázaly jako dobře vedené a vychovávané, diskutovat na téměř profesionální úrovni dovedou: vždy, když kandidát na hlavu státu utekl z položené otázky, a to bylo často, dokázaly otázku zopakovat a trvat na odpovědi.
Ale nejvíc nám všem, dětem i divákům, o sobě majitel Agrofertu řekl, když se podělil o svoji, jak to sám nazval, „lopatkovou teorii“ – ačkoli na tu se ho zrovna nikdo neptal: děti si hrají na pískovišti s lopatičkami, a některé ty lopatičky používají k tomu, že bijí ostatní děti po hlavě – a ty jsou rození vůdci a ty budou vládnout.
Nedopusťme, aby se tak stalo.