Pronikat do velkých & úctyhodných budov – to je tendence účastníků protestních shromáždění, ať již jde o americký Kapitol v lednu 2021, o budovy v brazilském hlavním městě Brasilii o dva roky později, nebo o české Národní muzeum minulou sobotu (11. 3. 2023); pronikat do velkých budov, řádit tam a demolovat zařízení je touha lidí, kteří se cítí odstrčení, zanedbaní, opomenutí. Dovedu si představit, co by mnohatisícový dav shromážděný na Václavském náměstí v Praze dělal, kdyby se policii nepodařilo zabránit mu ve vstupu do muzea (máme štěstí, že na Václaváku nestojí žádná z rozhodujících českých státních budov, ani sídlo vlády, ani sídlo prezidenta, dokonce ani jediné z ministerstev) – rozhodně by nezůstalo jen u stržení ukrajinské vlajky z fasády muzea, jak zněl první cíl výtržníků…
Téměř úplná solidarita celého národa s Ukrajinou, jakou jsme viděli, mimo jiné i na tomtéž náměstí, přesně před rokem, už je pryč – na to nemá národ dost jednoty a mravní síly.
Všechno je vlastně všechno docela logické: lidem se daří hůř, inflace, větší než jinde po Evropě, řádí jak pominutá, někdo hledí, jak se mu jak sníh na jaře rozpouštějí celoživotní úspory, jiný zírá s bezmocí a vztekem do stále prázdnějších vozíků v supermarketu – tak jak by bylo možno v takové situaci neprotestovat? Zvláště když vláda Petra Fialy vzbuzuje dojem spíš čehokoli jiného než týmu, jenž by energicky a kvalifikovaně řešil nahromaděné problémy. 
A jak by bylo možné předpokládat, že takto natlakovaný protestní potenciál by nevyužily síly, jejichž cílem je rozvrat a oslabení nejen České republiky, ale celé Evropské unie?
Mnozí z těch, kdo s – oprávněným pocitem křivdy – demonstrují na ikonickém českém náměstí, kdo vylévají svůj hněv do sociálních sítí, se tak – nikoli poprvé v dějinách – stávají užitečnými idioty cizí mocnosti, která si je chce zotročit a nebude váhat to udělat, kdyby, nedej Bože, zvítězila.
Jednou z našich tragédií je, že nemáme žádnou demokratickou politickou opozici, a tím ani alternativu k současné české české vládě: v pětikoalici se spojily všechny jen trochu rozumné politické síly, sehnané do houfu nemravností, cynismem, agresivitou Andreje Babiše (a, dodávám v závorce, i Tomia Okamury).
Hlavním požadavkem demonstrantů při sobotním shromáždění bylo odstoupení Fialovy vlády: mají účastníci protestu (teď myslím na přemýšlející menšinu mezi nimi) alespoň rámcovou představu, co by se dělo, kdyby vláda opravdu odstoupila? Skutečně někde vidí, nedaleko a za rohem, poctivější a kvalifikovanější vládní tým? A pokud ano – sancta simplicitas!