Tak prezident Petr Pavel – necelý týden po převzetí úřadu – vyřešil své první prezidentské dilema, svoji první kvadraturu kruhu, první plavbu mezi Scyllou a Charybdou…

Vyhnul se politické pasti a učinil rozhodnutí.

Nevpadl do zad vládní většině, která jej ve volbách podporovala, a oznámil, že zákonnou úpravu zmírňující červnový nárůst důchodů podepíše. Ta tím – po senátním souhlasu – vstoupí v platnost.

Petr Pavel si ovšem zahrál na vyváženost.

Ještě dopoledne před odpoledním vyhlášením svého rozhodnutí celou hodinu jednal s představiteli opozičního hnutí ANO Karlem Havlíčkem a a Alenou Schillerovou a dával jim naději, řka, že jeho rozhodnutí je prý padesát na padesát.

Prezident vládu, zopakujme, podpořil, ale současně v komentáři ke svému rozhodnutí zopakoval prakticky všechny opoziční výhrady… A přidal výtku, že není možné chtít, aby se na sanaci státních financí podíleli občané, když vládní politici sami sobě nechtějí zamrazit příjmy...

Nejsem sám, komu přišla na mysl chytrá horákyně z pohádky – ta ovšem byla ve zcela jiné situaci. Na rozdíl od ní prezident ve skutečnosti nemohl volit nějakou variantu 50 na 50, i když o čemsi takovém hovořil, ani zvolit současně ano i ne: možnost byla skutečně jenom buď pro vládu, anebo proti ní. Pro vládu je podstatný jeho podpis, slovní výhrady vládu nebolí: je zvyklá na horší.

Prezident také popravdě řekl (když to parafrázuji svými slovy), že kdyby zákon vetoval, nic by se nezměnilo. Vládní většina by zůstala vládní většinou a měla by dost hlasů i na přehlasování veta – a rovněž opozice by zůstala opozici a opět by obstruovala. Takže by se ve sněmovně jen znovu odehrál tentýž nijak hezký film.

Prezident konstatoval, že nemá pravomoc posoudit ústavnost či neústavnost schválené a podepsané normy, to může jenom Ústavní soud a vzhledem k vysloveným výhradám by Ústavní soud normu posoudit měl – takže, řekl prezident, pokud se na soud z nějakého důvodu (z jakého?!) neobrátí opozice, učiní tak on… Tohle už je ovšem úplné lišáctví: zní to hezky, téměř velebně, ale neznamená to nic. Každému je přece jasné, že opozice se na soud obrátí. A soud? Ten jistě nerozhodne na počkání, i když bude vyzván ke zrychlenému projednání. Důchody budou v červnu vyplaceny s valorizací, jakou si přeje vláda. A dál? Jak rozhodne soud? To nikdo neví. Odmítne-li ústavnost přijetí prezidentem právě podepsané úpravy, mohlo by to vést až k zpětnému vyplacení částky, o kterou byla valorizace snížena – jde přitom o opatření k jednomu jedinému výplatnímu termínu a na změně samotného valorizačního vzorce už se pracuje.

Tedy, shrňme si, prezident Petr Pavel svým pohybem v tomto labyrintu dokázal už během prvního týdne vládnutí, že je člověkem na svém místě. Což říkám se směsí upřímného obdivu a upřímné ironie.