Téma

Jsou to necelé tři roky, co v Počátkách měl být, také z prostředků města, uspořádán festival s účastí skupiny Ortel. Do boje vytáhli dva senátoři, Milan Štěch a Václav Láska; ten napsal starostovi dopis: „Koncert je financován z prostředků města a politická odpovědnost za rozhodnutí tolerovat a financovat koncert této skupiny jde za Vámi...“

Je jedním ze základních rysů soudobé mediální scény, a to zdaleka nejen české, že právě ta nepodstatnější sdělení zaznívají často jen tak jakoby mimochodem – a nikdo je necituje a nikdo na ně v diskusích nenavazuje. Jako podprůměrný brouzdač internetem nejsem už s to najít slova bývalého diplomata Vladimíra Votápka, která zazněla nedávno při jednom z jeho vystoupení; nevím přesně, ve který den a ve kterém pořadu to bylo...

„Proč mlčíš? Měl bys o tom napsat ve Skleněném kostele!“ řekl mi kněz – jeden z nejobětavějších, jaké znám. „Napíšu,“ slíbil jsem. „Přijď taky demonstrovat před divadlo,“ řekl mi zase jiný kněz, jeden z nejstatečnějších, jaké znám, když jsem ho, jistě ne náhodou, potkal na ulici; nesl veliký kříž s nápisem. 

Místopředsedkyně Hnutí Pro život ČR Zdeňka Rybová v rozhovorech pro Katolický týdeník v nedávné době mluvila o tom, že nejčastěji podstupují potrat matky po nečekaném početí třetího dítěte. Nikdo, koho znám, nelituje, že třetí dítě má. S kamarádkami se shodneme, že nejmladší dítě vneslo do našich rodin novou radost. U modelu dvě děti brzy za sebou a pak po nějaké době třetí je to navíc sebevědomý pocit, že teď už víte, jak na to. Jste zkušená matka a zkušený otec (i okolí vám to říká: vždyť vy máte tři děti!), už vás jen tak něco nerozhází...