HAD: Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?
EVA: Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: „Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.“
HAD: Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.
Tento dialog ve třetí kapitole První knihy Mojžíšovy představuje největší drama v dějinách lidstva.
...
Když někdy slyšíme, že Bůh má pro nás pochopení, protože ví, jaké nás stvořil, jak slabé – je to pravda jen napůl. Bůh má pro nás pochopení, to určitě ano, ale nestvořil nás slabé, nestvořil nás takové, jací dnes jsme: byli jsme stvořeni nesmrtelní, svatí, čistí, bez hříchu i bez sklonu hřešit.
Změnili jsme se v důsledku prvotního hříchu. V důsledku toho, že i v tomto stavu dokonalosti jsme dokázali zhřešit, neposlechli jsme Boha, nejdřív zhřešila Eva a pod jejím vlivem stejnou neposlušností i Adam.
Někteří mystici říkají, že první lidé nevydrželi v ráji ani celý jeden den.
Prvotní hřích změnil všechno. Adamovi Bůh řekl: „Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení...“ A ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, děti budeš rodit v utrpení...“ Trápení, utrpení je novinka, kterou vnesl do lidského života prvotní hřích. Nebyli jsme jako Bůh, ale byli jsme dokonalí jako lidé – to už nejsme, jenom tušíme, že existuje něco jako lidská dokonalost, ale na této zemi jí nejsme schopni dosáhnout, narušená je naše vůle i naše myšlení a je v nás sklon nejen k dobru, ale i ke zlému.
Ovšem Bůh nás sice potrestal, ale nevydědil, ihned po našem pádu do hříchu nám slíbil novou Evu, ženu počatou mimořádným Božím zásahem bez poskvrny této dědičné viny, a jejího potomka, našeho Pána Ježíše Krista, který nás vykoupí z našeho hříchu – ne ovšem z jeho následků zde na zemi, ale až v nebi, kam díky Němu a jen díky Němu můžeme dojít.
...
Jak vznikla celá tragédie dědičného hříchu? Adam uvěřil Evě, své ženě, kterou miloval – to ho přece jen trošičku omlouvá, ale žena uvěřila Hadovi, jeho slovům, první fake news na světě.
Adam nepřemýšlel, vzal z rukou ženy, co mu žena přinesla, spoléhal se na svou ženu, i tam, kde neměl, kde měl k jejímu jednání zaujmout odstup a kriticky je zkoumat. Myslím, že v začátku jeho selhání bylo selhání vztahové.
Ale Eva přemýšlela, přijala hadovu zprávu a pracovala s ní, šla se na ten zakázaný strom extra podívat a „viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost“. Evino selhání bylo, domnívám se, v jádru intelektuální. Uvěřila falešné zprávě, nerozebrala si ji, nezkoumala podrobně její zdroj, neptala se po motivaci, toho, kdo s ní falešnou zprávu komunikoval...
Přitom byla, nezapomeňme, ve stavu milosti, jakou si dnes už nedovedeme ani představit, neměla nejmenší touhu zhřešit, nechtěla se proti Bohu vzbouřit, i když právě to nakonec udělala, jenom pod dojmem číchsi planých slibů a čehosi krásného na pohled vypnula dar myšlení, vyřadila rozum – i rozum přitom měli lidé v ráji větší a dokonalejší, než jaký máme dnes – a jednala jen po emocích.
Jedno z ponaučení ze selhání prvních lidí v ráji je tedy v tom, že ani svatost člověka před hloupostí neuchrání, že člověk může i dnes být dobrý, až skoro svatý – a přitom hloupý až do tragiky, hloupý a nepřemýšlející až k možným tragickým následkům...
Neznáte – neznáte ve svém okolí někoho takového?