Jedno ze společných slov biblických textů dnešní neděle je slovo oběť. Povzbuzení k osobní oběti.
Prorok Eliáš se obětuje pro službu hlásání Božího slova a jde ho hlásat lidem, kteří Boha opustili. Tato služba přináší nemalé oběti. Vyzývá chudou vdovu k oběti. Vdovu, která život svůj a svého dítěte – svou budoucnost – končí: najíme se a zemřeme. Boží odpověď na tuto její malomyslnost zní: „Buď bez starosti, Hospodin se postará, budeš žít“ (1 Král 17, 10–16).
V slovech žalmu tryská chvála Boha od těch, kteří „prokoukli“ Boží lásku k člověku – skrze jeho pomoc v oběti.
V druhém čtení mluví apoštol o oběti Ježíše Krista (Žid 9, 24–28). Boží Syn se obětoval za nás. Co všechno je člověk ochoten obětovat pro zdraví svého smrtelného těla! Naopak jak nepředstavitelným způsobem je schopen škodit a ničit svou duši svým hříchem.
V evangeliu nám Pán Ježíš otvírá oči. Nedívejte se na jednání těch, kteří o oběti jen mluví. Mluví sice vzdělaně, květnatě – ale sami se oběti vyhýbají jako mizí příslovečný čert, když spatří kříž Následujte ty, kteří se obětují. To je odkaz Boha a člověka skrze příklad chudé vdovy – obětovala všechno, co měla (Mk 12, 38–44).
Celý listopad je možné skrze nepatrnou oběť našeho času vysvobodit nesmírně trpící duše z očistce. Když jsem se snažil přesvědčit děti v náboženství, aby se také zapojily, tak mně jeden přemýšlející človíček řekl: „Když jsou mrtví, tak už je přece nic nebolí.“ Od Ducha Svatého přišlo vysvětlení. Chlapec je fotbalista, dostalo se mu vysvětlení dvou druhů bolesti, které dobře zná. Když si při hře vymkneš kotník, tak tě to bolí. To je bolest těla. Když dostaneš před brankou soupeře skvělou nahrávku, kopneš do míče a bránu mineš – tak to taky bolí. To je bolest duše. A bolí to nejen tebe, ale i všechny fanoušky vašeho oddílu.
Mrtvého člověka už žádné tělesné bolesti nebolí. Ale co ty duševní, kterým říkáme tresty za naše hříchy? A my můžeme těmto lidem, kteří mají velké – pro nás nepředstavitelné – bolesti pomoct. Skrze splnění několika – svým způsobem jednoduchých – podmínek. Každý den máme příležitost jejich bolest okamžitě ukončit. To je podmíněno naší osobní obětí. Nyní v listopadu – při srovnání s průběhem celého roku malou, ale oběť tam je. Jedná se o oběť mého času.
Jedno z našich moudrých přísloví říká: „Pro milého nic těžkého.“ Bůh dal, obětoval na odpuštění našich hříchů svého Syna. Každý z nás může na odpuštění trestů za hříchy duší trpících v očistci dát – obětovat trochu svého času. Stojí to za to.
Svatá Josefína Bakita, když ji lidé litovali za prožité utrpení, které se jí dostalo jako otrokyni, řekla: „Kdybych mohla, tak bych těm, kteří měně bili a týrali, líbala ruce. Skrze tuto oběť jsem poznala Boha a stala se křesťankou.“
Všemohoucí Bože Otče, v Duchu Svatém ti děkujeme za oběti, skrze které jsou nejen pro nás cestou ke skutečnému a věčnému štěstí. Na přímluvu Panny Marie, svatého Josefa, svaté Josefiny Bakity dej nám touhu a sílu tyto oběti – podle tvé vůle – tobě přinášet. Skrze Krista našeho Pána. Amen.