V prvním čtení dnešní neděle (Sir 24, 1–4.12–16) jsme slyšeli chválu pravé moudrosti a také to, že se nám jí v plné míře dostává v čase bohoslužby. V žalmu (Žl 147) jsou slova o tom, že Bůh, zdroj absolutní moudrosti, nám, svým věřícím – svým dětem, tuto pravou moudrost předává skrze své zákony a přikázání. Ve druhém čtení (Ef 1, 3–6.15–18) apoštol prosí za Boží děti, aby dostaly dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, a tím mít o Bohu správné poznání. To vše je korunováno slovy evangelia – Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (Jan 1, 1–18).
V Katolickém týdeníku čteme otázku čtenáře: Kde mám hledat dogmata katolické církve? Ale mnohoslovná odpověď na jeho otázku neodpověděla. Co je to dogma? Je to článek víry, v kterém je naprosto přesně vysloveno to, co v určité oblasti církev hlásá a v co musí katolík věřit. Většina těchto článků víry se rodila staletí, jsou spjata s náročnou prací teologů skrze Boží slovo, tradici a nauku.
Tak to také trvá i dlouhá léta u člověka, než některé z těchto článků víry přijme a věří jim.
Dnes si všimneme jednoho velmi důležitého prvku naší víry, který souvisí s Božím Slovem a nejsvětější obětí mše svaté. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ V  Nazaretě skrze Mariino ano se Boží Slovo stalo tělem. V betlémské stáji po devíti měsících se ztělesněné Boží Slovo narodilo. Až do skonání věků se Slovo stává tělem a přebývá mezi námi. Skrze slova kněze se při každé mši svaté děje znovu tento zázrak. V modlitbě kněze po uskutečnění tohoto zázraku, který Bůh koná na oltáři, znějí tato slova: Otče, obětujeme ti chléb života a kalich spásy. Kdo přijímá, dostává chléb života. Pokrm skutečného, pravého, nepomíjejícího života. Kalich skutečné, pravé, nepomíjející spásy – záchrany. Až nám toto dojde, budeme Pána Ježíše přijímat ve svaté hostii – ve které je skutečně přítomen celý ve svém těle a krvi – se zatajeným dechem, s pravou úctou. On se dává celý – aby nás uzdravil, posílil, živil k věčnému životu. On nám dává příkaz – Vezměte a jezte! Nezasloužíme si to, ale poslechneme.
Často to důležité není vidět. Možná nám k pochopení pomůže příběh z knihy Jitky Krausové Příběhy moudrosti, vydané tiskovým apoštolátem Fatym Vranov nad Dyjí. Ve městě dva muži provozovali restauraci. První lacinou, často dával chudákům jídlo a nocleh zdarma. Druhý měl restauraci velmi drahou, kam chudáci nesměli vstoupit. Ten druhý zemřel. Na jeho pohřbu nezaznělo ani slovo chvály. Po čase první začal zdražovat a nedával nic zadarmo. Farář se ho zeptal, proč ta změna. To je jednoduché, dokud žil, tak mi dával tajně peníze pro chudáky. Kdyby chudé pozval do své restaurace, tak by tam boháči nechodili a on by pro chudé nic nevydělal. Teď už pro chudé nic nemám… To nejdůležitější často není vidět. Tak je to i s tím, který k nám přichází v chlebu života a kalichu spásy.
Všemohoucí Otče, zdroji moudrosti – v Duchu Svatém ti děkujeme za tvé dary, především za chléb života a kalich spásy. Na přímluvu Matky Boží Panny Marie a svatých apoštolů vyslyš nás, když tě prosíme: „Dej nám více víry!“ Skrze Krista našeho Pána. Amen.