Dnes oslavujeme Boží milosrdenství. V čem je – mimo jiné – smysl tohoto svátku, jehož oslavu si vyžádal sám Pán Ježíš skrze svatou Faustynu? Jednoduše řečeno: Bůh touží a přeje si, abychom byli na věky šťastní, abychom po životě naplněném vírou a dobrými skutky byli s ním v nebi. Bůh to tak chce. V tom je Boží milosrdenství. Proto Pán Ježíš dává svým apoštolům a jejich nástupcům moc, kterou má jen On sám – odpouštět naše hříchy.
Chci to i já? Když se podívám kolem sebe, tak hrozí nebezpečí, že svou pozornost a touhu zaměřím na to, že se dám cestou, po které jde většina lidí. Jejich život se ve velké většině řídí tím, že si chtějí udělat nebe na zemi. Velký vliv na jejich život má strach. Strach z nemoci, z drahoty, z bídy, z války – a tak dále. Když to zjednoduším – tito lidé po nebi (věčném štěstí) netouží a pekla (věčného neštěstí) se nebojí.
Už v první polovině minulého století byla situace tak vážná (kde jsme dnes?), že Bůh dal zvláštním způsobem pocítit svatým dětem ve Fatimě a svaté Faustyně stav pekla. Dostalo se jim pokynu, aby lidem o tom podali zprávu – varování. Sám Pán Ježíš, který nás neustále povzbuzuje slovem: „Nebojte se!“ (srov. Mat. 14, 27; 17, 7; Mk 5, 36; Lk 5, 10; 12, 32) nám jednou řekl: „Bojte se toho, který může zničit vaše tělo i duši v pekle!“ (Mat 10, 28). A tak snad někomu prospějí slova a svědectví svaté Faustyny – apoštolky Božího milosrdenství o této skutečnosti.
„Já, sestra Faustina, byla jsem z Božího rozkazu v propastech pekla, abych mohla dosvědčit duším, že peklo skutečně existuje. Je to místo velkého trápení. Jak strašně velká je jeho rozloha a jak velká rozličnost muk, které jsem tam viděla! První strašlivou mukou v pekle je ztráta Boha! Druhou neutuchající mukou je ustavičná výčitka svědomí! Třetí nesnesitelnou mukou je vědomí toho, že úděl se už nikdy nezmění! Čtvrtou palčivou mukou je oheň, čistě duchovní, zapálený spravedlivým Božím hněvem! Pátou deptající mukou je stálá tma a strašně dusivý zápach. A ačkoli je tam tma, všichni zavržení se tam navzájem vidí. Satani i zavržené duše vidí všechnu nepravost a zlobu jak na sobě, tak i na jiných! Šestou mukou je neustálá společnost Satana. Sedmou mukou je strašné zoufalství, šílená nenávist Boha, pusté zlořečení, proklínání, rouhání.
Všemi těmito mukami trpí stejnou měrou všichni zavrženi, ale to ještě není konec všemu trápení. Jsou ještě určitá muka, kterými trpí zavržení, každý sám za sebe, a jsou to muka smyslů. Čím každá z těchto duší hřešila zde na světě, tím je v pekle trestána, a to takovým strašným způsobem, že to není možné popsat. Jsou to hrozné bolesti, v nichž jedna muka se liší od druhé. Byla bych hrůzou umřela, když jsem viděla ta hrozná muka, kdyby mě přitom nebyla podpořila Boží všemohoucnost!“
Všemohoucí Otče, v Duchu Svatém tě prosím, dej, ať chci být navěky šťastný s tebou v nebi. Prosím o záchranu ubohých hříšníků, díky tvému milosrdenství. Skrze Krista našeho Pána. Amen.