Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš Samařskem a Galilejí. Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“ (Lk 17,11–19)
Proč člověka a lidstvo trápí různé nemoci? Když je Pán Bůh všemohoucí a nesmírně miluje každého člověka, proč neudělá zázrak a nemoci nezničí? Má nemoc nějaký smysl?
Od starověku až do dvacátého století bylo malomocenství jednou z nejnakažlivějších a nejstrašlivějších nemocí. Lidské tělo se rozpadalo před smrtí.
Viděl jsem dva filmy na toto téma – jeden byl o jednom z nejobětavějších misionářů všech dob – o svatém Damiánovi de Veuster. Dobrovolně jde mezi tyto společností vyhoštěné lidí a slouží jim až do smrti. Svému bratrovi píše po příjezdu na ostrov vyhoštěných: „Učinil jsem se malomocným vedle ostatních malomocných, abych všechny získal pro Ježíše Krista.“ Druhý film se jmenuje Nečistá – o modelce, která kvůli hříchu smilstva dostane tuto nemoc, podstupuje velmi náročné léčení, Bůh ji uzdraví. Uzdraví ji celou – nejen tělo, ale i její nesmrtelnou duši. Zničí kromě malomocenství i její sobeckost a pýchu – a ona se vrací na ostrov malomocných a slouží jim jako řeholní sestra.
Jaká je nejstrašnější nemoc současnosti? Covid nebo rakovina nebo ztráta víry v Boha? Jak jsou málo mocné naše duše, které nemají víru? V měsíci říjnu zasvěceném šíření víry – misiím – slyšíme Ježíšova slova: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“ Modlitba je projevem víry. Kdo se modlí, ten věří. Kdo se nemodlí, ten nevěří.
Modlitby málo mocných: Ježíši, uzdrav nás nebo naše blízké. Malomocní volají: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
„Za co máme nejvíc prosit?“ Odpověď nám napoví příběh:
Do kláštera přijali starého kněze, který občas vypomáhal slavením mše svaté. I když to byla užitečná pomoc, přišel jednoho dne kostelník za opatem se stížností: „Představte si, otče, že ten kněz místo úmyslu, který si lidé domluvili, slouží mše jen na úmysl za obrácení hříšníků. Můžete mu domluvit, aby to nedělal?“ Opat pokýval hlavou a vypravil se za starcem, aby zjistil, co ho k tomu vede. Našel ho a zeptal se: „Otče, říkali mi, že sloužíte mše jen za obrácení hříšníků. Proč nepřijímáte intence i na jiné důležité úmysly? Třeba za zemřelé, hladové, nezaměstnané, bezdomovce či nemocné?“ Kněz se na opata podíval a pravil: „Až umřeme, nebudeme mít na věčnosti největší radost z toho, že jsme se na zemi dobře najedli, napili, měli pěknou práci, krásný dům či užili zdraví. To už nám bude jedno. Radovat se budeme z toho, že se naši rodiče, děti, přátelé, a dokonce i nepřátelé díky našim přímluvám obrátili a dosáhli spásy. Dokud jsem žil ve světě, prosil jsem za všechny potřeby světa. Ale nyní, když stojím před branou věčnosti, která se může každou chvíli otevřít, prosím jen za to, co mi připadá ze všeho nejdůležitější.“
Nabídněme svůj čas k tomu, aby Bůh konal misijní dílo šíření víry ve světě. Nejjistější cestu nám ukazuje obdivuhodná služebnice Páně – Matka Boží Panna Maria. Žádá od nás modlitbu za záchranu ubohých hříšníků a pokání za vlastní hříchy.
Všemohoucí Bože Otče, děkujeme ti za vše. V Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých tě prosíme, zachraň ubohé – málo mocné – hříšníky. Skrze Krista našeho Pána. Amen.