Před týdnem jsme slyšeli z úst našeho Mistra a Pána osm vět, které začínají slovem BLAHOSLAVENÍ.
Jsou to podmínky, které musí splnit člověk, aby byl šťastný – ne na krátkou dobu, ale šťastný na věky. Dnešní mluvou se jedná o projekt. Dnes jsme k tomuto projektu věčného štěstí dostali – prováděcí vyhlášku. Tato je velmi stručná a jasná, a přesto se jeden člověk, který se snaží víru v Boha žít, zeptal: „Jak to mám dělat – být solí země, světlem světa?“
K pochopení a povzbuzení nám může posloužit  přemýšlení nad svátkem Pána Ježíše, který prožíváme 2. února – Uvedení Páně do chrámu.  
Vzpomínám na jednoho kněze (už je u svého Pána), který se kolem 2. 2. nezapomněl rozčílit slovy: Jaképak uvedení – ale obětování Pána Ježíše, a ještě k tomu brblal, že chrámy mají i pohané.
O tomto svátku si velmi silně připomínáme že Pán Ježíš je SVĚTLO – a to světlo absolutní.
V prvním čtení prorok Izaiáš po výzvě ke konání skutků milosrdenství říká – „Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem“ (Iz 58, 8a, 10b).
Na prorokova slova jsme odpověděli: „Spravedlivý září v temnotách jako světlo“ (Ž 112, 4).
Svatý Pavel nás osvěcuje slovy: „Nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného“ (1 Kor 2, 2).
Pán Ježíš chce, abychom  byli solí a světlem. O potřebě a nepostradatelnosti soli mluví moudrá  pohádka Sůl nad zlato. Znají ji dnešní  děti (a dospělí)?
Bez světla by nebyl život.  – světlem života jsou dobré skutky. Každý dobrý skutek je spojen s obětí. Jen je velmi důležité, proč tuto oběť dělám. Pán Ježíš nám říká, abychom je dělali  k větší cti a slávě Boží: „aby viděli  vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích“ (Mt 5, 16).
A v tom je v současnosti zhášeno toto životodárné světlo – neustálým děkováním a chválením člověka (v horším případě zvířete).
Na první místo patří dík a chvála Bohu, od kterého má člověk úplně všechno, co má.
Vzorem nám může být  každý svatý – blahoslavený. Tři příklady.
Letos uplývá sto roků od smrti arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana (1851–1923) – opravdového tatíčka, člověka dobrodince, který se zcela obětoval pro Boha, Církev, vlast a strádající lidi a také svým příkladem mnohé k oběti vychoval a vedl.  Často opakoval slova:  „Buď můj život jedna Boží chvála.“
Dnešní světice svatá Agáta (231–251): ničím, ani lákavými sliby, ani strašlivým mučením se nedala odradit od víry v Boha a ukřižovaného Pána Ježíše. Svou obětí zvítězila a stala se světlem světa a vyprosila Boží milosti zvláště těm, kteří prosí o mravní čistotu.
Dnes si také můžeme připomenout blahoslavenou Alžbětu Canori Moru (1774–1825), vdanou asketičku, která svými obětmi dosáhla – mimo jiné – obrácení manžela – z nemravy a zlého člověka se stal – po její smrti františkánský kněz. Na její přímluvu Bůh uzdravil jednoho chlapce z epilepsie – pozdějšího papeže blahoslaveného Pia IX. 
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za všechno, co nám dáváš, zvláště za příležitosti k dobrým skutkům a oběti. V Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých dej nám sílu stát se solí země a světlem světa, skrze obětování svého já ve prospěch  bližních a ke tvé cti, slávě a chvále. Skrze Krista našeho Pána. Amen.