Slova svatého evangelia podle Matouše (Mt 5,1–12)
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je:
Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.

Každý, kdo chce něco dělat, se na to musí připravit. Když plánuje toto „dělání“ na delší dobu – případně celý život, tak se musí připravit důkladně. Tato příprava má většinou dvě části: získání vědomostí (teorii) a zkušeností (praxi).
Pokud se jedná o službu lidem, tak je tato příprava často velmi náročná. Strážník nebo dozorce, který hlídá lidí ve věznici, musí absolvovat čtyřměsíční nástupní kurz. Lékař, který napomáhá k uzdravení nemocných, studuje šest roků a potom ho čekají atestace. Kněz, který slouží Bohu a záchraně lidských duší, studuje a prochází formací sedm roků, než podá žádost biskupovi o milost přijetí druhého stupně svátosti kněžství a potom se věnuje vzdělávání sebe sama a druhých celý život.
Pán Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk po – z lidského pohledu – dobrodružném (chápej ve smyslu družit se s dobrem) početí a raném dětství prožívá přípravu na své poslání v rodině, dílně a vesnici. Ve třiceti létech absolvuje „nástupní kurz“ – poslušen Otcovy vůle přijímá křest v Jordánu a na čtyřicet dní odchází na poušť – postí se od jídla a pití, modlí se a bojuje s ďábelským  pokušením. Zvítězí nad sebou a nad zlým duchem a vydává se do světa – mezi lidi.  Tři roky chodí od města k městu, hlásá výzvu ke změně života, příchod Božího království, povolává učedníky, uzdravuje každou nemoc a každou chorobu. Jdou za ním zástupy. Když je vidí, vystupuje na horu, otevře ústa a učí je – zahajuje nástupní kurz pro své učedníky.
Na první místo klade touhu každého člověka, která plane v jeho srdci po celý život. Touhu po tom být šťastný. Člověk touží být šťastný teď hned – až do smrti, a to často za každou cenu. Pán Bůh nabízí a dává každému člověku neskonalé štěstí – blaženost – blahoslavenství – ŠTĚSTÍ VĚČNÉ. Člověk za krátkodobé štěstí – pozlátko – dává vysokou cenu – vlastní duši. Pán Ježíš hned na začátku horského kázání seznamuje své učedníky s cenou za věčné štěstí – je jich osm. Pravá chudoba, slzy, mlčení, spravedlnost, milosrdenství, čistota, pokoj, pronásledování pro spravedlnost, pronásledování, tupení, pomluvy pro víru v Krista.
Chci být blahoslavený? Co si myslím o ceně, díky, které se mohu stát blahoslavený? Kdy pochopím, že tato cena už byla zaplacena Kristem na kříži? Jak prožívám nejsvětější oběť mše svaté, při které znovu Pán Ježíš nekrvavým způsobem tuto cenu za mě platí? Pán Ježíš předtím, než zaplatil cenu za naše věčné štěstí – blahoslavenství prosil Otce: „Odejmi ode mě tento kalich, ale ne má, ale Tvá vůle ať se stane!“ A vůle Boží je, aby všichni lidé byli blahoslavení. Pán je stále s námi. Jemu na nás  záleží.
Mějme stále na paměti, že jsme všichni Boží děti.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za všechno co nám dáváš. V Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých – posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem, abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem a toužili být navěky blahoslavení. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.