Slova svatého evangelia podle Matouše (5, 38–48)
Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Oko za oko a zub za zub.’ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního a měj v nenávisti svého nepřítele.’ Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Neodporujte zlému. Nastavte druhou tvář. Darujte šaty i plášť. Doprovázejte dvě míle. To jsou zvláštní požadavky. Proč je Ježíš vyslovil? Máme se snad vzdát zlu a nechat se týrat? Tušíme, že ne. Jak jim tedy rozumět?
Neodporujte zlému neznamená, že se nemáme postavit zlu, ale že se nemáme zlem nechat vyprovokovat ke zlému jednání. K onomu „Oko za oko, zub za zub“. To je Ježíšovo poselství, které upřesňuje uváděnými příklady. Těm porozumíme, když odhalíme, co ve své době znamenaly.
„Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou.“ Když chceme někoho udeřit, tak se většinou jako praváci trefíme do levé tváře. Úder na pravou tvář je veden hřbetem ruky a byl potupou či výzvou k souboji, podobně jako plácnutí rukavicí přes obličej v době romantismu. Když Ježíš říká: „Nastav druhou tvář“, tak tím chce říci: „Nech se zbít, ale nenech se vyprovokovat. Zachovej pokoru a klid.“
„Tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť.“ Pokud se chtěl někdo domoci spravedlnosti, hledal ji u soudu. Ale stávalo se, že žalovaný nedorazil a začal se skrývat. Proto se žádala zástava. Dát šaty i plášť znamená, že se člověk spravedlnosti nebojí a stojí o to, aby byla zjednána. Můžeme to chápat i jako výzvu: „Snaž se vždy čestně dostát svým závazkům.“
„Když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě.“ V době Ježíšově platil zákon, že římský voják mohl žádat, aby mu místní obyvatel nesl náklad na vzdálenost jedné míle. Výzva: „Jdi s ním míle dvě“ je nejen výzva k zachovávání zákonů, ale také ke službě bližním. Kolikrát slyšíme: „Já jsem si své povinnosti, závazky splnil.“ Když to řekne dělník v práci, můžeme to brát jako pochopitelné. Ale když se tak vysloví třeba rodič, manžel, manželka, zní to hrozivě. Jakoby v životě stačilo plnit jen to, co musíme. Ale nejkrásnější je, když vykonáme i to, co nemusíme. To je pak vnímáno jako projev lásky.
„Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ Přátele si vybíráme, nepřátelé se objevují sami. A jediná možnost, jak zabránit, aby jejich nepřátelství naplnilo naši duši hněvem či nenávistí, je modlitba. Modlit se i za ty, kdo nám ubližují, je cesta, jak dát prostor Bohu, aby působil v nás i vně. Je to způsob, jak osvobozovat svět od nejrůznějšího zla.
Příběh ženy z Dubrovníku. Provdala se za muže, který měl syna. Ten ji nenáviděl a kolikrát měla strach, že ji zabije. Byl narkoman a násilník a žádné vězení ani léčebny nepomáhaly. A tak se za něho začala modlit. Každý den prosila Pannu Marii o zázrak. Uplynulo několik let. Goran se dostal do Medjugorje, obrátil se k Bohu, uzdravil ze všech závislostí, smířil s celou rodinou a dnes o tom podává svědectví: „Bůh mě zachránil, protože se za mě můj táta se svojí ženou modlili.“