Slova svatého evangelia podle Lukáše

Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“ (Lk 21, 25–28.34–36)

Přijď, Pane Ježíši! Tato spasitelná, nadějeplná slova jsou v dnešním Božím slově, které jsme právě přijali. Tato slova jsou také náplní nádherné a Bohem požehnané doby adventní. Jsou to slova, která nám pomohou naplnit čas čekání. Když to vezmeme opravdově a důsledně, tak celý náš život je čekání… Ale není čekání jako čekání.
Rok 1980. Telefonní ústředna, vedoucímu zvoní na stole telefon. Zvedne sluchátko, představí se a trpělivě poslouchá. Až paní skončí, tak jí řekne tuto nacvičenou odpověď: „Soudružko, na dítě se čeká devět měsíců, na telefon v Bystřici devět let.“ Uplynulo 44 roků a telefonů si můžete koupit, kolik se vám do kapsy nebo kabelky vejde, a pokud na ně nemáte peníze, tak vám ho prodají na dluh.
Zmizelo čekání? Nezmizelo, ani u těch telefonů.
Babička při plánování nákupu dárků říká dědečkovi: „A vnukovi koupíme iphone 8!“ Dědeček protestuje: „Ne, koupíme mu šestku, to přece nejde, abych já měl sedmičku a kluk osmičku, musí si počkat, až povyroste.“
Ještě jeden příklad čekání. Přeplněná čekárna v nemocnici. Nemocní drží v rukou lísteček s číslem. Všichni čekají na další hlášení automatu: „Pacient číslo 567 do ordinace 36. Opakuji – pacient číslo…“
Máme očekávat, že v budoucnu se něco podobného bude ozývat i v kostele? „Penitent číslo 28 se dostaví do zpovědnice číslo 3!“ Doufám, že ne… Ale – kdo ví, co bude za 44 roků.
Od prvního hříchu čekali lidé na příchod Vykupitele. Krásně o tom mluví slova písně: „Celé věky čekaly, kdy přijde Pán, aby lidem věčný život dal. Celé věky čekaly by dál, kdyby tvá láska, Pane nejvyšší, se nevtělila v Kristu Ježíši.“
V adventní době věnujeme čas přípravě na oslavu prvního příchodu Vykupitele – narození Pána Ježíše. Čím tento čas naplním?
Adventní čas je také časem, kterým se připravujeme na jeho druhý příchod, tak jak o tom mluví dnešní Boží slovo, zvlášť evangelium. Pán Ježíš nám jasně říká, čím máme čas čekání naplnit: „Vzpřimte se, zdvihněte hlavu, dejte si pozor – aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím, pozemskými starostmi. BDĚTE A MODLETE SE.“ Je nutné dávat si pozor na to, co si myslím, co říkám, co dělám.
Přetvoř čas čekání v poklad, který je nezničitelný a nezcizitelný – v modlitbu. Daruj čas svým nejbližším. Zapal svíčku na adventním věnci a společně se modlete a zpívejte Ejhle, Hospodin přijde a Anděl Páně zvěstoval Panně Marii.
Všemohoucí Otče, vyslyš nás, když – na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých – prosíme o milost užitečného prožívání času čekání. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.