Slova svatého evangelia podle Lukáše:

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilatus byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“ (Lk 3,1–6)

Dnes slavíme druhou neděli adventní. Slavení slavnosti Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu, které připadá na dnešní datum – 8. prosinec – je přesunuto na pondělí 9. prosince. Jak máme tuto slavnost prožívat, nám napovídá liturgický kalendář, který tuto slavnost označuje v naší zemi jako doporučený svátek. Co to je? Zjednodušeně napsáno a řečeno: To znamená, že Církev – tajemné tělo Pána Ježíše a zároveň naše moudrá a láskyplná matka – nás vybízí, abychom tuto slavnost prožívali jako neděli. A co je středobodem neděle? Mše svatá. V neděli je účast na ní pro katolického křesťana povinná. Je to dokonce povinnost uvedená na prvním místě (viz Kancionál; vydání 2004; strana 8; Cesta síly modlitby, svátostí a plnění povinností). Musím to napsat, i když v duchu slyším slova jednoho mnoha věřícími oblíbeného spolubratra: „Nemlaťme lidi po hlavě povinnostmi a katechismem.“ Nemlátím, jen nesměle připomínám a v duchu se ho ptám: „Kdo dnes zná katechismus a své povinnosti, natož aby jimi mlátil po hlavě své bližní?“ Zkrátka a dobře - máme těmi, kteří nás vedou k Pánu Ježíši a k dosažení cíle našeho života, doporučeno, abychom v den doporučeného svátku prožili nejsvětější oběť mše svaté a v ní přijali Boží slovo a Tělo Kristovo. Tečka.
Ve velkých městech je to jednodušší – věřící si mohou vybrat z různých velmi dobře dostupných kostelů a různých časů. Na venkově je to už spojeno s určitou obětí – ne každý může jít na mši svatou „doma“, ve svém farním kostele – a z důvodu zaměstnání musí jinam. Ale i to je svým způsobem velký dar – milost. Nedávno jsem slyšel, že jsou místa na naší planetě, kde jsou věřící, kteří se scházejí každou neděli k modlitbám, ale mši svatou mají jen jednou za měsíc nebo dokonce jednou za rok!
Letos je to 170 roků, kdy roku 1854 blahoslavený papež Pius IX. vyhlásil toto dogma (článek víry): „Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.“ (KKC 491)
V roce 1858 se v Lurdech představila Panna Maria svaté Bernadettě: „Jsem Neposkvrněné početí“ a toto jméno přesvědčilo místního pana faráře o pravdivosti zjevení.
Panna Maria je už od počátku stavěna do protikladu s první ženou, která se měla – podle Božího plánu – stát matkou všech živých, ale svým hříchem se stala matkou mrtvých. Panna Maria, žena plná milosti, se svým: „Ať se mi stane podle tvé vůle“ stala matkou živých.
Ve filmu Posun (viz Filmana) je scéna, kdy ztělesněný ďábel odhaluje podstatu všeho zla: „Není to všechno krveprolití a hrůzy tohoto světa, ale je to JÁ, JÁ NADE VŠECHNO.“
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za slova Jana Křtitele, který nás zve k pokání, a za stálou pomoc Neposkvrněné Panny Marie. V Duchu Svatém a na jejich přímluvu dej nám milost odvahy a naděje poznat a plnit tvou svatou vůli. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.