Slova svatého evangelia podle Lukáše:
Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst. (Lk 3,10-18)

Většina současných hlasatelů Božího slova může jen snít o tom, aby se jich ptali posluchači jako svatého Jana Křtitele: Co máme dělat? Ptali se a podle Božího slova se snažili po křtu vodou skrze pokání žít. A v tom je skutečná radost, která je předzvěstí RADOSTI VĚČNÉ.
Jeden svědomitý otec napomínal hřešící dítě. Nedělal to v pravěku osvědčeným způsobem – ručně a stručně. Dělal to způsobem dnes moderním – velmi opatrně, nečesky řečeno korektně. Ale nezdárný potomek se hájil: „Dělají to všichni – podívej se kolem sebe. To jen ty s tím máš problém.“ A nakonec otce odsoudil: „Ty nejsi normální.“ K tomu, aby potvrdil svou pravdu, přidal četné ještě horší příklady. Až skončil, tak mu táta řekl: „Kdo je pro tebe vzorem, příkladem do života? Proč se nedíváš na ty, kteří jsou lepší? Proč se nesnažíš žít podle vzorů svatých, například svých křestních a biřmovacích patronů? Podívej se na sportovce. Nikdy se neučí od těch, kteří jsou horší než on, ale snaží se učit od těch, kteří jsou lepší.“
Co máme dělat? Ve čtvrtek k nám místo nemocného otce Dominika kardinála Duky přijel na jubilejní 300. prosebnou mariánskou pouť Nový Jeruzalém otec arcibiskup Josef Nuzík z Olomouce. Moravský metropolita, nástupce svatého Metoděje, nástupce apoštolů. Naplnil u nás své heslo: Hlásat radostnou zvěst.
V promluvě nám – aniž bychom se ho ptali: „Co máme dělat?“ – řekl, co dělat nemáme a co dělat máme. Nemáme se dívat a mluvit o špatných věcech a lidech, kteří je dělají (takzvané zprávy, novinky – jedna velká černá kronika). Na prvním místě máme OBDIVOVAT dobré věci a lidi, které od Boha dostáváme během každého dne. Máme také vidět a vnímat různá ZNAMENÍ, kterými k nám Pán Bůh mluví. A na druhém místě MÁME večer (například v tichu u adventního věnce) si tyto věci připomenout a děkovat za ně. Po svatém přijímání nás obdařil svou osobní modlitbou díkůčinění a chvály.
K tomu ještě jedno doporučení: Začínejme každý den otázkou z dnešního evangelia: „Pane Ježíši, co mám dneska dělat?“ Jistě musím plnit své povinnosti, které vyplývají z mého stavu, povolání, zaměstnání. Ale to, co je pro náš život nejdůležitější, často přichází nečekaně, neplánovaně a je jen na nás samých, jak odpovíme – ANO, nebo NE!
Dva příklady pro povzbuzení a následování: Boží služebník a lidumil Antonín Cyril Stojan obhajoval své dobré skutky slovy: „MÁM, CO JSEM DAL.“
Dnešní světice, blahoslavená Marie Anunciata Viktorie Fornari (manželka, vdova, matka šesti dětí, řeholnice, zakladatelka celestinek) nasměrovala svůj život podle slov, která zazněla v jejím nitru při modlitbě: „Žij v radosti a ničeho se neboj! Postačí, když od nynějška budeš myslet jen na to, jak milovat Boha nade vše ostatní!“
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za to, že nám říkáš, co máme dělat. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých děláme to, co po nás chceš. Skrze Krista našeho Pána. Amen.