Slova svatého evangelia podle Lukáše:

Ježíš řekl učedníkům přirovnání: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: ‘Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku’, a sám nevidíš ve svém oku trám? Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra. Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky a z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce.“ (Lk 6, 39–45)

Dnes prožíváme šedesátý osmý den řádného Svatého roku – jsme poutníky NADĚJE. Tři dny nás dělí od Popeleční středy, kterou vstoupíme do postní doby. Tak jako Pán Ježíš prožíval čtyřicet dnů na poušti – kde se modlil a vítězně odolával pokoušení zlého ducha, tak i nám se otvírá láskyplná náruč postní doby. V této náruči – pokud to budeme chtít – můžeme objevit a přijmout od milujícího a milosrdného Boha nepředstavitelné množství darů. Tyto dary mají v jubilejním roce velkou přidanou hodnotu. Jedním z těchto mnoha darů jsou otázky, které nám pokládá Pán Ježíš. Tyto otázky nám dává několika způsoby.
Na prvním místě jsou přímo v Božím slově – tak jako dnes: Může slepý vést slepého? Proč vidíš malou třísku – malý hřích u svého bližního a svůj velký omlouváš, nevidíš? A často – abychom okamžitě neupadli do zhoubného sebeklamu, který nás hned napadá – dává jasné varování a správnou odpověď: Pokrytče! Napřed zaměř svou pozornost na sebe, na své myšlení, mluvení, své skutky… A potom, až poznáš, jak je těžké přijmout pravdu a polepšit se, pak se můžeš věnovat svému bližnímu...
Druhý způsob, jakým k nám mluví Bůh a dává nám spasitelné otázky, je hlas našeho svědomí. Tam je velmi nutné vnější a vnitřní ztišení. V tichu dát prostor Božímu hlasu. Proto máme uloženou povinnost několikrát za den mluvit s Bohem. A součástí této několikeré a každodenní modlitby je ticho, v kterém mohu přijmout velký dar – správné vnuknutí, jak se lidově říká: nápad.
Další způsob, jak nám Pán Bůh klade otázky, jsou otázky našich bližních, zvláště těch, kteří jsou nám nejblíže – rodiče, manželé, manželky, děti, kněží, učitelé a další. Tam už je velmi potřebné, abychom se učili rozlišovat – co je k skutečnému prospěchu, co nás vede správným směrem, a co ne. Proto je dobré vnímat především otázky od toho, kdo se snaží vést dobrý duchovní život.
V této souvislosti se objevuje otázka, která je pro mnohé z nás velmi nepříjemná: Čemu věnuji ve svém dni nejvíc svého volného času? K pravdivé odpovědi nám může posloužit současná situace. Ten, kdo hledá poselství papeže k postní době 2025, to nemá lehké. Na oficiálních stránkách české katolické církve je z tohoto textu jen stručný výtah a slib, že se na překladu pracuje. Kdy to bude? Na druhé straně jsme stále zavaleni tím, že okamžitě slyšíme, co který politik řekl nebo neřekl, nekonečným strašením vším možným a k tomu navrch, co všechno jsou lidé schopni spáchat za zločiny – vše je to hned a je toho plno.
Pro dobrý konec z výše zmíněného poselství citace Božího slova, které nám předává papež František z encykliky Benedikta XVI. o křesťanské naději (v letošním roce by to mohla být „povinná četba“): „Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nás nebude moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu“ (Řím 8, 38–39).
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za tvé otázky. Dej, ať v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých na ně dáváme svými myšlenkami, slovy a skutky pravdivé odpovědi, které nás povedou do nebe. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.