Slova svatého evangelia podle Matouše:
Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: 'Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.'“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: 'Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.'“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: 'Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.'“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: 'Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.'“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu. (Mt 4, 1–13)
Toto rozjímání ovlivnilo několik událostí, které mně Pán Bůh nedávno daroval.
1. Jeden člověk, kterému napsal lékař propouštěcí zprávu z nemocnice, nečekaně zemřel. – Nevíme dne, ani hodiny.
2. Přistání záchranářského vrtulníku v naší vesnici. Jaké okamžité a náročné pomoci se dostává člověku, když je ohroženo zdraví nebo život jeho těla! Co děláme, když je ohrožena duše člověka?
3. Slušně vychovaný muž podrží ženě dveře, aby mohla vyjít z budovy. Ale ona ukazuje s úsměvem na schody do sklepa a říká: „Děkuji, já jdu do pekla.“ Vím, co to je skutečné peklo?
4. Osoby, které mají sloužit druhým na jejich cestě životem do nebe, v některých záležitostech takřka nic nevědí o zvláštních milostech, darech, které nám Pán Bůh nabízí skrze čas JUBILEA, natož aby to praktikovali. – Pane, Pane, to jsme dopadli. Ale i když tento milostiplný čas letí velmi rychle, je tu NADĚJE! A TATO NADĚJE NEKLAME!
Poutník NADĚJE prožívá dnes pátý den svaté postní doby a sedmdesátý pátý den Svatého roku. Řada Božího slova o nedělích postní doby, která má věřícímu posloužit k prohloubení opravdového křesťanského života, začíná zprávou o tom, jak se ďábel snaží zničit Božího Syna. Jeden ruský malíř v roce 1872 namaloval tuto událost zvláštním způsobem. Pán Ježíš je na skalnaté poušti, je na něm vidět, že je velmi unaven. Jeho upracované ruce pevně sevřené ukazují na jeho náročný VNITŘNÍ BOJ s pokušitelem a jeho pokušením. To je znázorněno jeho upřeným pohledem na kámen. Pohledem člověka, který čtyřicet dní nic nejedl. V té chvíli okem neviditelný nepřítel šeptá: „Jsi-li Syn Boží, ať se z toho kamene stane chléb.“ – „Nejen chlebem žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.“ – Kolik času věnuji každý den přijímání Božího slova? (Viz například Malý průvodce postní dobou.) Každé, skutečně každé pokušení na první pohled vypadá dobře nebo jako návod k dobru. Proto je tak prospěšné, přímo nutné, abychom každý den – nejlépe po probuzení – prosili Ducha Svatého o pomoc v boji s pokušením,ať už vlastní „střelnou“ modlitbou nebo pomocí těch nejznámějších modliteb z Kancionálu, například číslo 3, 422 nebo jiné.
V síle svatého křtu, v síle obnovy křestních slibů, na které se postní dobou připravujeme – rozlišujme ve svém životě co nám prospívá k dosažení věčného štěstí a co naopak nám ho ničí.
Prosme Pannu Marii, která – na rozdíl od Evy – nikdy nepodlehla pokušení, ale svým ANO Bohu vždy v pokušení zvítězila. Berme si poučení od těch, kteří vítězně prošli různými pokušeními – jako například včera připomenutý svatý Jan z Boha a dnes svatá Františka; letos je to sto roků, kdy ji prohlásil papež Pius XI. za patronku automobilistů. Oba poznali tělesnou i duchovní bídu lidí a na otázku: „Co s tím?“ odpověděli svou obětavou službou.
A k této službě jsme zdrojem veškerého dobra vedeni i my. Všemohoucí Otče, děkujeme ti za čas svaté postní doby. Dej, ať v síle Ducha Svatého, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých tento milostiplný čas využijeme pro spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.