Malá zamyšlení

Květná neděle. Pán Ježíš přijíždí do Jeruzaléma na oslátku – a ti samí Jeruzalémané a poutníci, titíž, kteří budou ani ne za týden volat k Pilátovi: „Ukřižuj!“, mu provolávají slávu a volají: „Hosana, synu Davidovu!“ Nebo to byli úplně jiní lidé – snad byla  jeruzalémská společnost rozdělená a někteří Pána Ježíše vítali – a jiní ho už od začátku nenáviděli. A Pánovi učedníci na Velký pátek mlčeli někde v úkrytu nebo doma: situace, která se v dějinách opakuje stále znova a znova...

Dnes je svatého Josefa. 34 let žil po boku Panny Marie – a přijímal, že ona je o mnoho větší než on, že ona má své nesrovnatelně důležitější poslání v dějinách spásy a jeho úlohou je „jen“ ji podporovat. Ona je stromek – a posléze velký strom – na kterém roste ovoce, a on je ten kůl, který stojí vedle stromu, dokud je útlý, aby se stromek nezlomil, a pak se dává pryč. Jistě není zapomenut, je patronem různých řemesel, různých území a je vzýván jako pomocník v různých situacích. Ale – kolik je kostelů zasvěcených Panně Marii a kolik svatému Josefovi? Tajemství pokory, víry, vztahu k Bohu...

Začnu básnicky: slunce, když se vydrápe, milimetr po milimetru, pracně nad obzor, v sobě nenese miliony dní, kdy už také vyšlo, není otrávené z denní rutiny, že musí svítit, no, ještě že je pátek... „Hezký víkend,“ zavolal na mě kolega a dodal: „pátek je malá sobota!“

Před Arcibiskupským palácem v Praze hraje jakási komedie, to prý katolíci protestují proti panu arcibiskupovi; také prý katolíci píší papeži Františkovi, aby přijal kanonickou rezignaci pana arcibiskupa u příležitosti jeho 75. narozenin ihned, jakmile ji dostane...