B u d o u c n o s t

Svět získá ten, kdo mu nabídne větší naději.

PIERRE TEILHARD DE CHARDIN

Copak se všechny systémy v míře až beznadějné nezadlužily u budoucnosti?

PETER SLOTERDIJK

Kdo nic nemá, má naději.

Kdo nemá naději, má aspoň budoucnost. Budoucnost má ten, kdo počítá s tím, že to, co nemá dnes, bude mít zítra; pokud ne zítra, tak pozítří; přičemž pozítří není čas, který by byl příliš přesně definován...

Kdo nemá nic, má naději, že v budoucnosti bude něco mít.

Ve volbách se neargumentuje současností, jen zřídka minulostí. Volby vyhraje ten, kdo přesvědčí více voličů, že budoucnost bude jeho.

Hic Rhodus, hic salta, říkali Staří. - Kdysi se prý kdosi chlubil, že na Rodu skočil tak a tak daleko. ”Zde je Rodos, zde skákej!“ odpověděli mu. Skokan učinil chybu: měl odkázat ne někam jinam ve smyslu geografickém, ale ve smyslu časovém. Ne říci ”Na Rodu jsem kdysi skočil...“, ale ”Právě tady ? ovšem v budoucnosti - skočím...“ Měl zatáhnout do hry naději. Je stejně nekontrolovatelná jako minulost (a vzdálenost), ale dává lidem iluzi kontrolovatelnosti. - Měl říci: ”Já neříkám, že jsem dokázal to a ono. Já neříkám, že teď dokážu to a ono. Ale V BUDOUCNOSTI to dokážu ? věřte mi...“ Počkejte si, dávám vám do rukou nástroj, jak mne kontrolovat ? čas...

Lidský život je krátký. Rok je ještě kratší. Kratší než rok je měsíc a den. Kratší než den je lidská paměť.

Naděje je křesťanská ctnost.

Není-li to křesťanská ctnost, je to jedno ze jmen pro demagogii.