Č S S D a K S Č M
Představme si, že velká většina funkcionářů ODS by strávila většinu života, a zejména svá mladá léta, ve funkcích v ČSSD a na velkou ”sociálnědemokratickou myšlenku“ by nikdo z nich nedal dopustit; sotva by se někdo pustil do kritiky sociální demokracie, třeba předseda strany, hned by se lidi okolo něj ozvali a on by musel přestat. Že zas tak strašná ta sociální demokracie není a že prý udělala hodně dobrého pro lidi a kdesi cosi...
To by se občanským demokratům špatně dělala volební kampaň!
Když se však podíváme na ČSSD, uvědomíme si, že přesně ve stejné situaci je naše největší vládní strana ve vztahu ke KSČM. Na jejím nynějším volebním neúspěchu se to podle mého názoru podepsalo. ”Já jsem byla v komunistické straně mnoho let a nic špatného jsem neudělala,“ vyjádřila se nynější ministryně zdravotnictví. Výborně. Tak ještě zbývá, drahá přítelkyně, abyste nyní šla a volila v Plzni komunisty.
Pokud mají sociální demokraté někde větší rezervoár potenciálních hlasů, pak v řadách voličů KSČM. Ale ostří sociálně demokratické volební kampaně bylo zaměřeno výhradně proti ODS, komunisté a komunismus byli nekritizovatelné tabu. Kdyby to aspoň bylo půl na půl, ale ne: jako by právě voliči ODS čekali jen na přihlouplý ? promiňte, ale opravdu přihlouplý - plakát s modrým tunelem, aby si řekli ? aha, tak to už já občanské demokraty volit nebudu... Já vím, možná nechtěl ten plakát obracet voliče ODS, ale mobilizovat sociální demokraty, ale i to bylo špatně.
Politické rozdělení na pravici a levici není fikce, jak se občas někde tvrdí. Je to rozdíl v pohledu na život a svět. Kdo dnes volí ODS, volí ji ne pro sympatie k Tlustým a Topolánkům, ale proto, že nechce levici. Sociální demokraty by volil jen v případě, že by měl jistotu, že jde jen (jako tomu bylo v Británii nástupem Toniho Blaira) o jiný, neopotřebovaný tým uskutečňující pravicovou politiku. Ale tímto směrem česká sociální demokracie nejde.
Kdo si dnes vzpomene na názvy různých republikánských stran, které chtěly dělat sládkovskou politiku bez Sládka! Mysleli si, že půjde převzít jeho voliče, či se aspoň prosadit vedle něj, s jeho rétorikou, ale bez jeho bezbřehé sprostoty, násilnosti a arogance. Nikdo z nich nikdy neměl šanci. Lidé volili Miroslava Sládka právě pro tu jeho surovost a aroganci. Káva bez kofeinu, pivo bez alkoholu či cigarety téměř bez nikotinu budou vždy jen okrajovým jevem na trhu s pitím a kuřivem.
Pokud budou sociální demokraté vnímáni jako mírná (”soft“) verze komunismu, nejsou k ničemu. Jejich potenciální voliči se obrátí na originál.
Voliče ve větší míře mohou naši sociální demokraté odebírat jen Komunistické straně Čech a Moravy. Poslední, kdo to věděl a řídil se tím, byl Miloš Zeman (ať už měl jinak chyb milion nebo dva miliony). Pokud má člověk soka, musí se razantně postavit proti němu; jinak prohraje bez boje.
Razantní a velmi ostrá antikomunistická polemika je právě to, co sociální demokracie potřebuje, aby nebyla třetí nebo čtvrtou, ale opět druhou stranou politického spektra.
Ale nemyslím si, že by sociální demokraté byli něčeho takového schopni. Máloco je pro lidskou bytost tak těžké, jako škrtnout kus svého života a říct: léta (či desetiletí) jsem ztratil tím, že toto a toto jsme dělali úplně špatně. (Proto si také lidé, kteří dokáží litovat a skutečně se obrátit na smrtelné posteli, zasluhují nebe...). ČSSD nemůže porazit svého přirozeného rivala KSČM a vzít mu hlasy rozumně uvažujících levicových lidí, dokud budou špičky její mocenské pyramidy naplněné těmi, kdo ”od komunistů“ pouze v bezprostředním polistopadovém šoku odešli, ale vnitřně se s komunismem nikdy nerozešli; nečinili pokání a nebýt listopadu 1989 (kdy to vypadalo, že komunismus v naší zemi definitivně skončil) nosili by legitimaci se srpem a kladívkem ještě dnes.
Obávám se, že ani zklamání z krajských a senátních voleb sociální demokraty nepoučí. Sociálnědemokratičtí postkomunisté se, jak to vypadá, neobrátí ani na smrtelné posteli.
Musí se prostě počkat, až přirozeně umřou.
František Schildberger