T ř i t e č k y
Myslíte, že se budu rozhořčovat nad tím, jak může křesťanský ministr použít takový výraz, že i věru ne útlocitný český tisk se stydí citovat a použije raději tři tečky? (Mimochodem: byl jsem rád, když se ukázalo, že i naše noviny ještě mají aspoň jakési zábrany.)
Ne, nebudu se rozhořčovat. Ne nad ministrem.
A to jednak ze solidarity, protože i já leckdy použiji výraz, že by se nedal citovat, jednak z úděsu nad pokryteckými tanci, které se po zveřejnění ministrovy esemesky v českých médiích rozpoutaly.
”Takového člověka já za ministra nechci,“ informuje v čtenářském dopise jakási paní z Plzeňska. Kvůli jednomu slovu! Ta dáma vůbec nic neví o obrovském množství práce, které ministr vykonal pro životní prostředí nás všech, politiku asi nesleduje, ale ví, která slova znamenají, že někdo nesmí být ministrem.
Není sama. I vážně se tvářící politikové a média starostlivě uvažují o ministrově abdikaci. U všech všudy! V jistém smyslu je škoda, že Libor Ambrozek neodstoupil (”drze“ řekl, že se omlouvá, ale na odstoupení to není) ? kdyby odešel, tři tečky by vešly do učebnic a v celém světě by se citovalo, kvůli kterému výrazu odchází v České republice schopný a charakterní muž z úřadu.
Ve zpracování ministrovy ”kauzy“, spíš antikauzy, prokázali někteří novináři ještě mnohem více neslušnosti než by odpovídalo třeba padesáti nepublikovatelným výrazům. Právo si zjišťovalo u katolického duchovenstva, kolik otčenášů se bude muset ministr Ambrozek pomodlit za svůj ”hřích“ (a skutečně je to ”hřích“ jen v uvozovkách). Česká televize informaci o tomto investigativním výkonu redakce Práva doplnila s vkusem sobě vlastním o obrázky z bohoslužeb. A redaktor Šíma vyzval ministra životního prostředí, aby šel raději dělat dlaždiče. Jak vtipné! Jaké nasazení za čistotu veřejného života!
Takže co? Má se používat pro členy hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na displayi mobilního telefonu takový výraz, že tři tečky, o nichž jsem si myslel, že už se na ně zapomnělo, se znovu vrátily na stránky českého tisku? No jistěže nemá. Především proto, že sprostým slovem se ve skutečnosti zastírá hloubka nemravnosti členů hospodářského výboru a meritum jejich nezodpovědného jednání. (Mimochodem, protože to by bylo téma na jiný komentář, nepomohla snad rázná ministrova textovka tomu, že zákonná úprava emisí nakonec ve sněmovně prošla?)
Samozřejmě je lepší se ovládnout než neovládnout, protože člověk se pak může neovládnout i v jiné a závažnější věci. Libor Amrozek se hájí, že po tolika letech v politice mu občas ujede ostřejší výraz. Ale samozřejmě. Ostřejší výrazy utíkají jak celé dezertující armády i milionům lidí politiku nedělajících, jen ji sledujících ? včetně redaktorů, kteří se nad Ambrozkem rozhořčili. (Ale jsou politikové, kteří se co do volby výrazů ovládali dokonale po celou kariéru, mnohem delší než ta dosavadní Ambrozkova.)
Ovšem podstatná je naše ztráta měřítek. Sprostota je skutečně v něčem jiném než v tom nebo onom slově. Sprostota v je v rozdávání státních peněz kamarádům. Sprosté je, že ministr Kubinyi, který to chtěl řešit, už ve vládě skončil a nikdy se tam nenavrátí. Sprosté je, že Marie Součková, která v oboru korupce skutečně ztratila všechno dekórum, podle všeho nebude potrestána a na její jednání se zapomene, sprosté, je že bývalý ministr Lachnit stále ještě není za mřížemi a podle všeho ani nebude, sprosté je nejdřív nějaký zákon nechat projít a pak tisknout billboardy, že se nemají dávat nekřesťanské peníze esenbákům...
Jak to kdysi řekl Jiří Suchý, když byl v Divadelních novinách kritizován, že používá na scéně hrubé výrazy: ”Teda já nevím. Všude kolem mě takovej jemnocit, jen já se v tom potácím jak blázen v krajčičkách...“
Přesně tak.