Mladá fronta Dnes nedávno zveřejnila případ českého vědce Jiřího Bartka, který spolupracoval s ekonomickou rozvědkou v době komunismu. 11. července 2011 ve stejném deníku na tuto kauzu reagoval profesor Václav Hořejší, ředitel ústavu molekulární genetiky, obhajobou uvedeného vědce v článku s redakčním názvem „Bartek si zaslouží místo ostudy medaili“.

Nejenže pan profesor Univerzity Karlovy obhajuje spolupráci s tajnou službou totalitního státu, ale člověka, který se jí propůjčí, doporučuje na vysoké státní vyznamenání. Sám pan Bartek se touto kapitolou svého života dnes nechlubí. Ani takovéto stopy nepokřiveného svědomí u pana Hořejšího bohužel nenajdeme. Domnívá se sice, že: „To, že někdo vstoupil do KSČ, jistě nebylo nic chvályhodného,“ ale na dobrovolné spolupráci s dalšími zločineckými strukturami ve vyšším zájmu pro rozvoj vědy a blaho národa a lidstva nevidí nic divného. Naopak. Chválí jmenovaného, přičemž vysoce oceňuje jeho vědecké zásluhy a zmíněnou cestu, kterou se (také) k nim dopracoval. Asi jako by byl ilegálním korespondentem cizí akademie věd či tajným dopisovatelem prestižního mezinárodního časopisu. S hromováním se pouští do novinářů, odmítá postoj prof. Klenera, zato vyzdvihuje své profesorské kolegy Václava Pačese a Jiřího Vorlíčka, kteří se Jiřího Bartka zastali. Neopomene pokrytecky pochválit ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Daniela Hermana za to, že byl ve vyjadřování k případu zdrženlivý, s odkazem, že se spisem není seznámen. Pan profesor Hořejší však sobě neměří stejným metrem. S kompletními materiály pana Bartka se sám zcela jistě také neseznámil a ve věci má přitom naopak jasno. Přičemž lze úspěšně pochybovat i o tom, že by byl schopen věcně vyhodnotit přínos celé spolupracovníkovy konspirační činnosti z hlediska jejího dobového významu pro zájmy totalitního státu.

O tempora, o mores. Čeští profesoři, představitelé prestižních oborů a uznávaní vědci dodnes prosazují morálku socialistického občana jako vystřiženou z politických školení či Večerní univerzity marxismu-leninismu nebo z propagandistického příběhu udavače vlastní rodiny Pavlíka Morozova. Pan profesor Václav Hořejší, ověnčený mnohými tituly a oceněními, včetně státní medaile Za zásluhy, patří k elitě českého národa. Bohužel pouze k té její části, která mravnost nepovažuje za nezbytný předpoklad k získání veřejných ocenění a akademických hodností. Nehodlám přitom ani trochu snižovat vědecké zásluhy pana Jiřího Bartka, ač je nejsem schopen sám posoudit, dám na jeho profesní renomé, kterému se těší v řadách kompetentních odborníků. Medaile Za zásluhy mu nepřísluší stejně tak, jako nepřísluší německá cena Quadriga Vladimíru Putinovi. Nadto jsem přesvědčen, že žádný národ, natož náš, si nezaslouží elity, které postrádají ducha mravnosti. Navíc aby pak od svých profesorů byl kritizován a kárán za výkony vlastního veřejného života. Je-li laťka našimi elitami nastavena tak nízko, nelze se divit politikům a politice, že musí vynakládat stále větší vynalézavost, jak ji podlézt.