Hérostratos, který zapálil Artemidin chrám v Efesu, aby se zapsal do dějin, není postava z řecké mytologie, je to postava historická; pokus jeho současníků zabránit tomu, aby se jeho jméno zapsalo a zachovalo, nevyšel: známe je dodnes.

Dny od norské tragédie plynou, vyšetřovací a justiční mechanismus pracuje – a média se chovají jako média. Masový vrah Anders Behring Breivik se stal součástí našeho života: české televize a rádia se naučily korektně vyslovovat jeho jméno i s hláskou „š“, „Anderš“ na konci křestního jména; dočítáme se všemožné podrobnosti, jako že obhájce, kterého si atentátník vybral, je členem strany, na jejíž mládežnický tábor zaútočil, nebo co si o něm mysleli sousedé.

Já však nejvíc přemýšlím o jeho rodinných poměrech – a ty jsou zoufalé a zdají něco vysvětlovat, anebo aspoň naznačovat... Pachatelův bohatý a úspěšný otec se usadil v jižní Francii a od jeho šestnácti let se synem ani jednou nesetkal a nyní syna vyzval, že místo obětí měl raději zabít sám sebe... Život s matkou a jejím druhým manželem, kterým Anders Breivik pohrdal jako primitivem, s nímž se matka spojila jen kvůli sexu, a nevlastní sestrou, jíž měl zas za zlé příliš časté střídaní partnerů a která se pak přestěhovala do Kalifornie...

Všechna světová média však především široce citují z Breivikova patnáctisetstránkového spisu, v němž vysvětluje své názory a který vyvěsil na síť krátce před atentáty; dá se jistě, bez nadsázky říct, že s názory žádného norského teoretika v celých dějinách země nebyla světová veřejnost tak široce seznámena, jako dnes již s názory a úvahami Anderse Behringa Breivika... Jistě to je člověk nadaný, který, kdyby měl dobré vedení, mohl na světě cosi dokázat: mladý Nor uvádí názory radikálních stran z celé Evropy i výroky českého prezidenta, zajímavě uvažuje o Vladimiru Putinovi a zná kdeco, i české Benešovy dekrety, jež doporučuje jako vzor pro odsun muslimů z Evropy... Ve svém evropském rasismu uvažuje originálně, velmi silně se například zastává židů a jejich státu (právě odsouzení Izraele přitom bylo jedním z hlavních témat campu na ostrově, kde střílel), odsuzuje Adolfa Hitlera. Norsko a světová veřejnost jeho názory odmítají – ale nějaká stopa z nich v myslích lidí zůstane...

Naprosto tak Andersu Breivikovi vyšel jeho předpoklad, že – pokud přežije střílení – teprve po zatčení začne jeho práce: vraždění mu dá možnost oslovit a ovlivnit norskou společnost. Jedná jako jakýsi politický Hérostratos.