Můj milý deníčku, nechci tu dělat propagandu přílišnému pití lihovin, ale o tomhle se zmínit musím! To je skutečná kuriozita!
„Ochutnej to,“ říká kamarád a vytahuje láhev.
„Vodka Božkov,“ čtu na vinětě a nemám chuť cokoli ochutnávat, když už lihovinu, tak už by to musela být nějaká opravdová specialita! Říkám: „Víš, já už teď tvrdý alkohol skoro nepiju...“
Ale – nechci říkat nic proti Božkovu. Když jsem pracoval na brigádě v Plzni, jezdil jsem kolem božkovského lihovaru trolejbusem a líbila se mi jak jeho poloha, tak to vědomí, že sortiment této fabriky vnáší do plzeňského průmyslu originální, téměř moravský prvek mezi lokomotivy, jaderné elektrárny a pivo.
A mimochodem, když už tak mluvíme o elektrárnách. Ze hry divadla Járy Cimrmana věnované Cimrmanovu operetnímu odkazu jsem se dozvěděl, že elektrárna se maďarsky řekne „eremü“; cimrmani si z tohoto nemezinárodního slovce dělali ve své hře legraci (ostatně vlastenecká maďarština má podobných nečekaných slov víc, například elektřina se neřekne „eremita“ anebo „erem“, jak by se podle elektrárny dalo očekávat, alébrž „vilámos“...). No. A jednou jsem byl u nás na poště, a jen tak, jak mi tak myšlenky úpěnlivě bloudily k něčemu veselejšímu při vyplňování složenek (nevěřím internetovému bankovnictví!), napsal jsem na podložku právě to „temné maďarské“ EREMÜ, jak jsem to znal od cimrmanů. Přišel jsem pak na poštu zase za měsíc – a pod mým EREMÜ stálo nejisté a udivené POWER STATION??, se dvěma otazníky! Říkal jsem si, jak asi bylo nebohému maďarskému turistovi, který, zasažen nějakým změtením azimutů, zabloudil na naši odlehlou venkovskou poštu na okraji Brna (Brno se maďarsky řekne Brünn, maďarština je tak milá, že má pro naše město svůj vlastní výraz /jako my zase na oplátku říkáme třeba Segedín místo maďarského Szeged/). Tak tedy, abych se do těch odboček z odboček, můj milý deníčku, moc nezamotal, jak asi bylo nebohému maďarskému turistovi, který si něco vyřizoval na naší odlehlé venkovské poště – a tam, najednou, zcela bez důvodu, našel ve své mateřštině napsané slovo ELEKTRÁRNA? Nevím, třeba potom na hotelu celý den hledal v různých slovnících a na internetu, zdali se i něco v češtině neřekne eremü! Ale kdybych byl věděl, že jeden z deseti milionů Maďarů někdy, někdy v průběhu celých dějin, zabloudí do naší čtvrti, připsal bych mu tam k elektrárně ještě něco povzbudivého, třebas vlastenecké EJLÉN MAGYÁRORSZÁG, nebo, ale to raději ne, nebo něco co znám v maďarštině z vojny.
Ale abych se kvůli Maďarům a elektrárnám nevzdálil příliš z Plzně (která se maďarsky řekne podle němčiny Pilsen).
„Víš, já už teď tvrdý alkohol skoro nepiju...,“ říkám kamarádovi při pohledu na vinětu s nápisem „Vodka Božkov“.
„Ale ne, to není původní plnění,“ informuje mě. A že to vypálil jeho strýček, který má v tomto svou zálibu a s úspěchem platí lahvemi řemeslníkům a kdekomu, dokonce snad i berním úředníkům.
Voním a ochutnávám nabízený destilát (maďarsky se destilát podle slovenštiny řekne pálinka). Říkám: „Má silné aroma, velmi zvláštní a velmi příjemné. V chuti je jemný, hezký, takový trochu prázdný, ale jako by to v tomto případě ani nevadilo, je to výborně vypálené, bez ocasu...“
No, abych to to zkrátil: neuhádl jsem.
Ta věc byla vypálena z černého bezu, z bezinkového květu, z těch velkých bílých květů, co kvetou v hojném počtu podél vedlejších cest a na rumištích; z té zázračné rostliny, z jejíchž květů moje babička dělala nádherně šumivou sodovku, která se sice nedala příliš dlouho skladovat, ale když se otevřela, pěnivý gejzír pokryl málem celý stůl (prý se na její výrobě obětavě podílely nějaké zdravé baktérie, které se živí bezovými květy).
A můj tatínek o prázdninách bezové květy smažil v trojobalu a byly z nich vynikající řízky, sice bez masa, ale zato se stopečkou. No řekněte sami: který jiný řízek má stopku?