Moderátor ČT24 Jakub Železný vyslovil před časem názor, že by Ladislav Bátora měl přeměnit sdružení D.O.S.T. v politickou stranu a propagovat své názory ne formou dopisů velvyslanci či primátorovi, ale ve standardní politické soutěži. Jeho host jej však upozornil, což moderátora viditelně překvapilo, že D.O.S.T. nemá ani deset členů (tím hostem byl Ladislav Jakl, pán který má patrně vši anebo blechy, jelikož, ač je ve vysílání relativně často, nikdy nesedí s moderátory v jedné místnosti, leč pokaždé mluví odněkud z chodby anebo louky o kus dál).

Jistě, o Bátorovi a jeho D.O.S.T. se v médiích mluví tak často a předseda druhé nejsilnější vládní strany jej osobně prezentuje jako TAKOVÉ NEBEZPEČÍ, že kvůli němu dokonce pozastavil normální činnost vlády. Takže člověk si musí myslet, že je to skutečně cosi velikého a významného. Není. Pro prezidenta republiky a kruh okolo něj je Ladislav Bátora příležitost, jak nasypat trochu hrachu pod nohy Evropské unie a politického establishmentu, k němuž prezident o něco víc nepatří než patří, pro Kalouska je to karta v jeho hře, jak zvětšit svou moc a současně dělat nepopulární opatření, jak co nejvíce ušetřit na rozpočtu státu, a současně dát co nejvíc vydělat těm nejbohatším v zemi.

A pro Věci veřejné a jejich ministra školství je to mezitím už věc jejich prestiže.

Žijeme v DOBĚ POPLETENÉ. S některými Bátorovými názory souhlasím, jiné jsou mi Z DUŠE ODPORNÉ. Ani on osobně mi věru sympatický není. Za ODS zasedal ve správní radě státního podniku. Kterýpak normální, slušný člověk se v dnešní době velrybářů a kmotrů dostane na takto lukrativní židli? Člověk, který se pak sblíží s prezidentem republiky a nechá se od něj, metodou docela nevybíravého nátlaku, protlačit do exekutivní funkce; a mezitím kandiduje za nacionalistickou partaj... Člověk zásadový, ale kořistnický, nedůsledný a trochu psychopatický. Politicky jednou nohou na značce konzervativismu, ale druhou nohou už napravo od ní, což by se skutečnému, ryzímu konzervativci stát nemohlo (jako se demokratickému socialistovi nestane, že by se ocitl na kandidátce komunistické strany, to už se spíš ocitne v komunistickém koncentráku). Summa summarum: nic pro mě.

Dobře. To je Ladislav Bátora.

Jedna věc je, že jej různé síly používají jako vítanou kartu ve svých hrách; ale něco jiného je mediální a politická kampaň proti němu. V této kampani, kterou prezident republiky dost přesně označil za „malou hilsneriádu“, se antikonzervativní síly předvádějí v celé své odporné nahotě. Při přímo zoufalé absenci aspoň trochu relevantních skutečných a pravých konzervativců na naší veřejné scéně (do kterých by se mohli strefovat) málem jejich jediná příležitost, jak zaútočit na konzervativní hodnoty... (Přičemž skuteční extremisté nalevo od politického středu těmto publicistům nevadí – těmi se necítí ohroženi.)

Nikde se v oficiálních médiích nedozvíme solidní informace o iniciativě D.O.S.T. Nikde se neřekne, že strana, za kterou Ladislav Bátora v minulosti kandidoval, je přece legální, a tudíž podle demokratických zásad je možné s ní nesouhlasit, ale spolupráce s ní nesmí být důvodem ostrakizace, jaká se právě děje. Cituje se slovo Miroslava Kalouska, pro kterého je Bátora „nácek“, ale nikde už není uvedeno stanovisko odborníka na extremismus Miroslava Mareše, že v případě Národní strany nejde o stranu neonacistickou... Takže konzervativně smýšlející člověk má co dělat, aby se, jakýmsi zpětným pohybem proti takové kampani, nezačal s Ladislavem Bátorou identifikovat. To by totiž také nebylo dobře.