Když Josef Beran, nově jmenovaný arcibiskup pražský, přijímal dne 8. prosince 1946 biskupské svěcení, zavanul náhle prostorem katedrály svatého Víta nečekaný poryv větru – a strhl mu biskupskou mitru z hlavy. Žádnému z dosavadních 32 arcibiskupů na pražském stolci se nic podobného nestalo. Arcibiskup mitru ještě zachytil, takže nedopadla na zem, ale jeho hlavu tímto zvláštním způsobem opustila...
Pokud se stane něco tak zvláštního, jistě na to tak snadno nezapomene nikdo, kdo takovou událost zažil, natož ten, koho se týkala.
Už o necelé tři roky později byl Josef Beran komunistickou mocí internován, později vypuzen do Říma a až do své smrti v roce 1969 nemohl vykonávat úřad a řídit svou diecézi... A nejen on, možná i někdo z věřících si mohl vzpomenout na mitru padající z metropolitovy hlavy a upevnit se ve víře, že vše, co se děje, i když je to strašné, tvoří tajemným způsobem součástí Boží vůle a Božího plánu spásy...
Ne, nemáme být pověrčiví a v každé černé kočce vidět posla špatných zpráv. Ale žijeme-li intenzivně v přítomnosti Boží, zažíváme, že Bůh hovoří také právě prostřednictvím znamení a symbolů. A ochuzujeme výrazně sami sebe, pokud Bohu z nějakého přehnaného racionalismu ve svém životě takovou možnost upíráme.
Na událost v pražské katedrále jsem si vzpomněl, když jsem sledoval dění u Madridu. To místo se jmenuje Cuantro Vientos, česky tedy Čtvero větrů: větry vanoucí ze všech čtyř světových stran. Milionový počet věřících z celého světa a spolu s nimi bouřka a vítr, jenž sebere Svatému otci čepičku z hlavy, demoluje zařízení a znemožňuje mu mluvit...
Je to znamení, je to symbol? Proroctví, náznak budoucích událostí?
Nevím.
Ale neměli bychom na tento moment zapomenout.
.....................................................................................................................
DISKUSE K ČLÁNKU:
Srovnání s kardinálem Beranem je jistě zajímavé, ale je myslím rozdíl, jestliže zavane vítr uvnitř katedrály, nebo na otevřeném letišti, kde je to zřejmě obvyklé (proto se tak i jmenuje), proto bych to nepřeceňoval. Měj se krásně!
Marek
moc Vás po delší době zdravím, neměl jsem v červenci internet a pak jsem byl na dovolené, proto ta delší odmlka. Nicméně články na Skleněném kostelu s radostí čtu. Dnes jsem si přečetl Váš článek o znamení bouře. Měl jsem přesně ten stejný dojem jako Vy. Stále více se cítím od Benedikta XVI. povzbuzován a duchovně veden, ale také stále více pociťuji stoupající nevraživost vůči němu nejen ve světě nevěřících, ale i v církvi samotné. Je mi to líto neboť ve svém srdci cítím, že v něm je nesmírná milost Boží, pravda a láska. K lítosti samozřejmě přidávám každodenní modlitbu za jeho ochranu a již delší dobu dodávám a zachování v čele naší církve.
Jinak určitě bych zase něco napsal, teď jsem měl takové aktuální téma, které než ve mně dozrálo tak přestalo být tak úplně aktuální. Týkalo se Jiřiny Švorcové a vůbec přístupu k těmto lidem. Nevím, jestli to mám vůbec ještě psát...
Přeji Vám hezký konec léta a hojnost Božího požehnání do nového školního roku. Ať Pán skrze Vás osvětluje cesty vašich studentů!
S úctou
Eda Kastner