Antonín Pecháček

Jak se cítíte jako křesťan – a občan České republiky?

Jako ten, kdo nabízí něco, o co nikdo nestojí. Skutečnost však nestojí na pocitech, ale může být, a také bývá, pro pocity skrytá.

Je ČR VÁŠ stát? Identifikujete se s ní a s jejím společenským systémem a jeho praxí?

Pro přirozenost člověka je nejvýhodnějším společenským systémem, z hlediska smyslu jeho existence, hierarchická struktura, kdy se příslušná autorita zodpovídá ze svých rozhodnutí Autoritě Nejvyšší. V ČR se však nezodpovídá nikdo nikomu, a když, tak autoritě samozvané.

Cítíte se v ČR PLNĚ SVOBODNÝ?

Ne. Já a moje rodina, za kterou jsem zodpovědný Nejvyšší Autoritě, je ohrožena jak morálně, tak i společensky. Je donucena okolnostmi žít v podmínkách, kdy zákony pozitivní stojí v přímém protikladu k zákonům přirozeným. Ctnost se stává hříchem, na který se vztahují sankce, a hřích se stává ctností a celospolečenskou normou. Rodina jako instituce, obzvlášť ta početná, katolická, je nepřítelem číslo 1.

Nezvykl(a) jste si snad na to, že jako křesťan(ka) jste v naší společnosti cosi jako občan ne snad přímo druhé, ale jaksi jakoby "jedenapůlté" kategorie?

Z hlediska smyslu mé existence mne tato případná situace úplně míjí. V blízké budoucnosti však hrozí, že situace se změní na vztah občan – neobčan. Pak budu muset, z hlediska své zodpovědnosti za rodinu, reagovat.

Máte pocit, že Vaše křesťanské postoje a názory jsou v politice, v médiích, v umění dostatečně zastoupené, respektované a přítomné?

Naprosto ne. Naopak. Pokud se něco takového objeví, na nějakém viditelném nebo slyšitelném místě, je to okamžitě s hysterickým křikem odsouzeno. Jinými slovy: když se objeví něco krásného a pravdivého, je určitá část společnosti, která je neschopna toto snášet, puzena samozvanou autoritou a vyválí to v bahně, ve kterém sama žije.

Jak vnímáte celkovou atmosféru ve společnosti? Jako spíše přátelskou vůči křesťanství – nebo spíš odsuzující, či dokonce vykazující křesťany někam mimo hlavní proud veřejného dění, snad i do jakéhosi novodobého ghetta?

V současnosti je, dle mého názoru, většina společnosti jen dezorientována, a to z toho důvodu, že nemá k dispozici smysluplnou autoritu. Právě na této většině, do jisté míry, záleží, zda v budoucnosti půjde o přátelství, novodobé ghetto nebo snad pokus o úplnou likvidaci.

Nepociťujete (snad...) ve svém rozhodování stopy tendence stáhnout se z veřejné sféry zástupně jen do soukromých struktur, definovaných osobními vztahy?

Na to jako otec rodiny nemám mandát. Dokázal bych si sice představit situaci, kdy zbytek života strávím v ústraní na modlitbách, ale zjevně jsem povolán k něčemu jinému.

Když čtete tyto otázky – máte pocit, že se týkají něčeho, o čem vlastně vůbec neuvažujete? A pokud ano, myslíte, že to tak správně?

Tyto otázky se mne týkají a musím si je klást, právě ve vztahu ke smyslu své existence.

Jak v této souvislosti vnímáte Evropskou unii? Jako zlepšení – anebo zproblematizování své situace křesťana v ČR?

V referendu jsem hlasoval proti vstupu ČR do Evropské unie. EU považuji za viditelného  reprezentanta samozvané autority. Jestli chceme Evropu, musíme ji vybudovat na základech, které vystavěl svatý Vojtěch.

Antonín Pecháček, 48 let, správce mariánského poutního místa ve východních Čechách, ženatý, deset dětí.

Jan Smrčina

Je ČR VÁŠ stát?

Ano, ale připadám si jako dítě vystavené v rodině šikaně.

Identifikujete se s ní a s jejím společenským systémem a jeho praxí?

Se systémem ano (vzhledem k nereálnosti jiného), ale s praxí rozhodně ne.

Cítíte se v ČR PLNĚ SVOBODNÝ?

 Nesrovnatelně svobodnější než za vlády komunistů, ale plně rozhodně ne.

Nezvykl(a) jste si snad na to, že jako křesťan(ka) jste v naší společnosti cosi jako občan ne snad přímo druhé, ale jaksi jakoby „jedenapůlté“ kategorie?

Myslím, že není cílem křesťanů být v jakékoli společnosti v první kategorii. (Jiná věc je, že by žádné kategorie neměly existovat.)

Máte pocit, že Vaše křesťanské postoje a názory jsou v politice, v médiích, v umění dostatečně zastoupené, respektované a přítomné?

Takový pocit nemám a proto se (i přes své subjektivně i objektivně malé možnosti) snažím, aby se to zlepšilo.

Jak vnímáte celkovou atmosféru ve společnosti? Jako spíše přátelskou vůči křesťanství – nebo spíš odsuzující, či dokonce vykazující křesťany někam mimo hlavní proud veřejného dění, snad i do jakéhosi novodobého ghetta?

Přátelská atmosféra to není, spíše je skutečně odsuzující a působící směrem k marginalizaci křesťanů ve společnosti. Ale „novodobé ghetto“ mi připadá v této souvislosti jako příliš silný výraz.

Nepociťujete (snad...) ve svém rozhodování stopy tendence stáhnout se z veřejné sféry zástupně jen do soukromých struktur, definovaných osobními vztahy?

Do určité míry jsem se stáhl, a to tam, kde se prokazatelně projevila má neschopnost něčeho konkrétního ve veřejné sféře dosáhnout.

Když čtete tyto otázky – máte pocit, že se týkají něčeho, o čem vlastně vůbec neuvažujete?

Tento pocit nemám. Naopak si takové otázky zvláště v poslední době dost často sám kladu.

Jak v této souvislosti vnímáte Evropskou unii? Jako zlepšení – anebo zproblematizování své situace křesťana v ČR?

V současné politice Evropské unie spatřuji zastřený – a zčásti dokonce i jasně proklamovaný –protikřesťanský trend, což se pochopitelně stává oporou takových tendencí i v ČR. Přesto nejsem úplný euroskeptik. 

Jan Smrčina, 70 let, ekonom a humanitární pracovník, ženatý, čtyři dospělé děti (syn kněz, dcera žije v komunitě zasvěceného života, dvě dcery jsou vdané), 8 vnoučat; žije v menším městě u Prahy; praktikující katolík od narození.