Ve vnímání druhými různě, jak od koho. Někomu jsem lhostejná, většinou ale pozitivně, záleží na mojí povaze, snad ani ne na víře.

Je ČR VÁŠ stát? Identifikujete se s ní a s jejím společenským systémem a jeho praxí?

ČR vnímám jako svou vlast, ale poslední dobou uvažuji, že by nebylo k zahození mít koupený apartmán v některé z přilehlých zemích, nebo dokonce v Kanadě či na Aljašce pro případ, že by to tady „krachlo“.

Cítíte se v ČR PLNĚ SVOBODNÁ?

Spíše otočím: V čem se necítím svobodná? Intenzivně v tom, že pokud se moje dítě na veřejnosti vzteká či chová zcela nevhodně a já jako milující a zodpovědná matka cítím potřebu situaci vyřešit „ručně-stručně“, obávám se, že budu zažalována, ne-li obrána o děti. Naše společnost přejímá postupně, ale jistě trend západních zemí, kde dítě může všechno. To, že z něj potom vyrůstá despota a drsněji řečeno „spratek“, už kárná mysl kolemjdoucích neřeší. Vždy, když ve společnosti svých dětí uvidím posprayované domy, zničené skleněné autobusové zastávky, rozřezané houpačky, v televizi pak nácky ničící města, nevychované fanoušky sportovních utkání a záběry na zničené byty, snažím se jim to vysvětlovat přibližně takto: „Víte, oni se tak chovají proto, že jim doma rodiče neřekli, co se smí a co se nesmí. Nechali je dělat, co si zamanou. Když brali ostatním dětem hračky, když kradli třešně přes plot, nebo zboží v obchodě, anebo dostali často to, co si usmysleli, a málokdy nebo vůbec nedostali na zadek, pak nevědí, jak se správně chovat. Ubližují druhým, berou si, co jim nepatří, a hlavně sami v hloubce svého srdce nejsou nikdy šťastní. Proto se díváme na život Ježíše a snažíme se jej napodobovat, abychom byli hodní a správně se chovali.“

Nezvykla jste si snad na to, že jako křesťanka jste v naší společnosti cosi jako občan ne snad přímo druhé, ale jaksi jakoby „jedenapůlté“ kategorie?

Ne, zatím ne. Občas se mi donese ale reakce, že jsem trochu „jiná“. To mi ale nevadí, jsem na to hrdá:-).

Máte pocit, že Vaše křesťanské postoje a názory jsou v politice, v médiích, v umění dostatečně zastoupené, respektované a přítomné?

Tuto otázku jsem zatím nemusela řešit. Spíše mi v politice, médiích chybí pro úplnost právě ten náš křesťanský pohled. Například ve zpravodajství nabízet i jiný „životchránící a životupřednostňující“ pohled na svět.

Jak vnímáte celkovou atmosféru ve společnosti?

Společnost mnoha paradoxů. Nedávno mě obohatil poslech jednoho z našich rádií a sice o nový pojem, který jsem si zařadila do svých ironických hlášek. Zní: „Je jako chovatel chrtů.“ Proč? Protože chovatelé chrtů jsou nesmírně rozhazovační, nesmyslně investující do života němé tváře namísto té lidské žvatlající. Kolik pohodlí, luxusu věnují těmto bezduchým pouhým zvířatům?! A pak aktuálně: že vůbec musíme obhajovat rodinu, muže, ženu a dítě, jako základní stavební buňku společnosti. Kam jsme se to dostali?! Ano, začalo to pochybností o momentu, kdy je dítě v prenatálním stádiu člověkem. A další pochybnosti nás teprve čekají...

Když čtete tyto otázky – máte pocit, že se týkají něčeho, o čem vlastně vůbec neuvažujete?

Ano, uvažuji a často.

Uzavřela bych po svém: Čím dále od milujícího Boha, tím blíže zlu ve všech jeho podobách a zákeřnostech.

Autorka, 36 let, žije v malém městě nedaleko Brna, matka tří dětí na mateřské dovolené; pracovala v Brně jako učitelka, pak jako moderátorka a redaktorka; nepřála si uvést své jmeno.