Jak se cítíte jako křesťan – a občan České republiky?
Cítím se jako zástupce minoritní skupiny, která je nekřesťanskou většinou tolerována, místy trpěna. Většina nemá jakoukoliv potřebu se o své křesťanské spoluobčany zajímat, neb „chléb a hry“ jí zajišťuje někdo jiný.

Je ČR VÁŠ stát?
Zcela určitě, Hospodin nás zasadil do této krásné země a byla by hloupost proti této skutečnosti něco namítat. Navíc žijeme v „nejluxusnější“ historické epoše (globálně vzato), takže chladným rozumem posouzeno moc důvodů k nespokojenosti asi nemáme.

Identifikujete se s ní a s jejím společenským systémem a jeho praxí?
S demokratickými principy se identifikuji. Praxe je bohužel mnohem složitější a docela často přemýšlím, jestli ta demokracie je ještě udržitelná a co by mělo být jejím dalším kvalitativním stupněm. Když totiž vidím, že práva zvířat jsou povyšována nad práva nenarozených dětí, je mi z toho smutno... 

Cítíte se v ČR PLNĚ SVOBODNÝ?
Myslím, že ano, nenapadá mě, že bych chtěl něco dělat, a nemohl bych… Možná naopak jsme až moc liberální a některé zákony u nás chybí.

Nezvykl jste si snad na to, že jako křesťan jste v naší společnosti cosi jako občan ne snad přímo druhé, ale jaksi jakoby „jedenapůlté“ kategorie? (Tohle je možná trochu sugestivní dotaz, ale pište, jak cítíte.) Máte pocit, že Vaše křesťanské postoje a názory jsou v politice, v médiích, v umění dostatečně zastoupené, respektované a přítomné? Jak vnímáte celkovou atmosféru ve společnosti? Jako spíše přátelskou vůči křesťanství – nebo spíš odsuzující, či dokonce vykazující křesťany někam mimo hlavní proud veřejného dění, snad i do jakéhosi novodobého ghetta? Nepociťujete (snad...) ve svém rozhodování stopy tendence stáhnout se z veřejné sféry zástupně jen do soukromých struktur, definovaných osobními vztahy?
Tady si myslím, že je to individuální a pokud se necháváme vmanipulovat do pozice „jedenapůlté“ kategorie, je to tak trochu náš  problém – možná  pak nejsme dostatečně hrdí na svůj poklad víry, jehož se nám dostalo. Křesťanské postoje jsou v naší společnosti nedostatečně zastoupeny a to je zcela jistě dáno počtem křesťanů v naší zemi – zde si myslím, že statistika funguje. Na druhou stranu si myslím, že pokud by křesťané dokázali lépe reagovat a odpovídat na palčivé otázky dneška, asi i prostor v médiích by byl větší. Atmosféru ve společnosti vůči křesťanům vnímám jako – nerozumějící, nechápající. Často si myslím, že křesťané (církev) nabízí odpovědi na otázky, na které se nikdo neptá a naopak, co by se mělo diskutovat a možná i změnit, je často tabuizované a křesťané „se bojí“ o svou pravdu.

Když čtete tyto otázky – máte pocit, že se týkají něčeho, o čem vlastně vůbec neuvažujete? A pokud ano, myslíte, že to tak správně? Jak v této souvislosti vnímáte Evropskou unii? Jako zlepšení – anebo zproblematizování své situace křesťana v ČR?
Uvažuji o tomto velmi často neb denně, chtě nechtě jsem s tímto konfrontován. Vliv EU na křesťanství u nás vidím jako neutrální.

 
Petr Horák, 35 let, inženýr ekonomie, ekonomií se živící; komunální politik (radní na malém městě) v Brněnské dicézi.