Byl to myslím Miloš Zeman, kdo vymyslel slovní spojení „legislativní smršť“; ale za něj žádný takovýto legislativě meteorologický jev nenastával, zato jej vidíme teď. Zatímco se ještě probíráme z dovolené a s obtížemi se zařazujeme do normálního života naší středoevropské země, v parlamentu se přijímají normy zásadního významu jedna za druhou takovým tempem, že ani profesionální novináři zaměření na politickou scénu to nestačí vnímat a reflektovat…
Sledujeme-li zpravodajství, připadá nám, že různice ve vládní koalici jsou jako tašky na střeše: konec jedné překrývá začátek druhé, takže vzniká dojem, že vládním politikům jde především o to, aby nevzniklo žádné bílé místo, kudy by mohly do vládní budovy napršet klid a normální dělná spolupráce…
Ale pokud jde o to hlavní, o zásadní reformní zákony, vidíme, že vládní koalice šlape jako SSS (skvěle seřízený stroj). Opoziční poslanci jen zírají, jak rychle se jim legislativa českého státu mění před očima.
Divák, který (jako například já) sleduje hodiny televizních záznamů z jednání Poslanecké sněmovny, jak jsou vysílány veřejnoprávní televizí za hluboké noci (a jistě ještě silněji divák na galerii v sále) přímo cítí tu podrážděnost a nervozitu sociálních demokratů, jimž je jasné, že podáními k Ústavnímu soudu už všechno nezmění, pokud se po volbách dostanou, jak předpokládají, k moci, budou stejně odkázáni na podporu ze středu či zprava a zkrátka ani potom celou tu zákonodárnou – z jejich hlediska – spoušť snadno nezmění… A tak dělají kriminálku z hloupého jednání hloupé véčkařské poslankyně, která, jistě s tím nejlepším úmyslem, manipulovala s registračními kartami svých kolegů z klubu. A používají zvýšený hlas a silná slova. I veta z jejich, levicového Senátu jsou totiž bravurně přehlasovávána a nic na tom nezmění ani hřímání hlavního řečníka opozice Davida Ratha, který je úspěšný snad leda v tom, jak vytrhává z nových zákonů jednotlivosti, dezinterpretuje je a mění v mediální témata. Třeba novou registraci léčebných zařízení... Jinak jeho slova o „chaosu, nepořádku, zmatku a zmaru“ či „hřebíku do rakve českého zdravotnictví“ jsou právě jen řečnická cvičení. Zákony jsou většinou dobře připravené – a napsané tak, aby platily, a asi skutečně platit budou, po celá příští desetiletí…
Ne že bych to sociálním demokratům nepřál, ale plně ztotožnit se s tím, co je nyní přijato, se také nemohu. Proč se při všeobecném šetřením ministr financí vzdává devíti miliard, o které státní rozpočet přijde, když se budeme podobat (v tomto) daňovému ráji a zruší se na Západě běžné zdanění dividend? Proč se bere (a doslova bere, ne že se jejich plat jen nezvyšuje) kuchařkám a školníkům, ale zároveň je takový problém se zdaněním hazardu? Protože se přijímají vcelku rozumné zákony, které ale, když se na ně člověk blíž podívá, pokaždé znamenají (jako například reforma důchodů...) také obrovský kšeft pro velké finanční ústavy. Prostě lobbing silných finančních hráčů je parfém, který přehlušuje v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky jakékoli jiné vůně a pocity. To je ten SSS.
Což není dobře.