Tentokrát ze Salcburku, můj milý deníčku. Konference křesťanských odborů, pro mě pohled na to, co je nového v myšlení těch, kdo se hlásí k sociálnímu učení církve. Sedím v hotelovémn pokoji, za sebou mám bohatou snídani (i když zkušení konferenční harcovníci říkají, že nabídka je tu prý velmi chudá...) a předtím návštěvu františkánského kostela. Třikrát jsem se ujistil, že je to kostel skutečně katolický, sjednocený se stolcem svatého apoštola Petra v Římě, a ne nějaký lefébvristický, sedisvakantistický nebo nějaký taký... Sloužilo se totiž latinsky a v tridentinském ritu. Tak důsledně, jak jsem to v pokoncilní době ještě nezažil; ale právě takto si to pamatuji z raného dětství: kněz v ornátu starého střihu a s manipulem přišel k  oltáři v kvadrátku, hranaté černé čepici, kterou u oltáře ihned sundal a podal ministrantovi, a ten ji odložil; kvadrátek sloužil jenom k tomu, aby pokrýval hlavu kněze na těch pár kroků ze zákristie k oltáři; jinak se už ani za mého dětství nenosil... Ale o přednostech a nepřednostech tridentské liturgie v dnešní době tu, milý deníčku, diskutovat nechci: od okamžiku, kdy papež tuto formu povolil jako výjimku v rámci latinského ritu, není pro mě o čem diskutovat; Roma locuta, causa finita, opět je to řádný způsob, jak slavit mši svatou. Ale kdybych tady, v Alžbětině čtvrti v Salcburku a v době před snídaní, měl z čeho vybírat, raději bych volil mši svatou slouženou tak, že bych rozuměl nejen Otčenáši a několika dalším modlitbám, které i v latině umím nazpaměť, ale celé liturgii...

Konference sama je docela zajímavá.

Rakouský státní tajemník pro integraci Sebastian Kurz je pětadvacetiletý mladík, který mluví jako čtyřicetiletý zkušený muž; říkal, že ve Vídni, kde je přistěhovalců nejvíc, dnes již každé druhé školní dítě pochází z imigrantské rodiny; a říkal také, kromě jiného (když to povím svými slovy), že Rakušané s křesťanskými kořeny by měli být více hrdí na to, co jsou, a pak by se nebáli, že je převálcuje menšina Rakušanů s muslimskou vírou; říkal rovněž, že rakouské občanství je cenný statek, který se v minulosti uděloval příliš snadno, takže dnes existují rakouští občané, kteří sotva umějí německy a jako Rakušané se vůbec necítí; celkově hodně zdůrazňoval znalost němčiny, kterou by se podle jeho slov děti imigrantů měly začít učit už v předškolním věku. (Přistěhovalectví a integrace přitěhovalců je ovšem něco zcela jiného než poskytování asylu; to pan Kurz vůbec v kompetenci nemá.)  Na konferenci vystoupila také solnohradská vicehejtmanka Tina Widmannová; mluvila zajímavě, uvedla mimo  jiné, že ve spolkové zemi Salzburg tvoří lidé bez rakouského občanství 13 procent všech obyvatel; a pravila také, že tendence k  úplné vysokoškolské vzdělanosti obyvatelstva (die Vollakademisierung) musí přestat a musí se víc podporovat a chválit výuční obory. Na sobě měla tričko s jelenem. Od pořadatelů dostala kytku.

Tolik o politicích.

Co se týče odborářů, ti z postkomunistických zemi si hlavně stěžovali (čím dál na východ, tím víc) a ne, že by neměli na co; a ti z ostatních evropských zemí (připadalo mi) hlavně hledali agendu, kterou by mohli řešit... 7. říjen například, což jsem až dosud netušil, začali slavit jako Den dobré práce, přičemž dobrá práce je taková, která člověka živí a baví současně a je důstojná & ekologická... Kdyby neměli přistěhovalce, kteří dělají i velmi špatnou práci, měli by myslím mnohem méně co slavit...