Tak se to tak sešlo.

Britská výzkumná instituce konstatovala, že v disciplíně „krádež zboží v obchodě“ jsou s celkovým cenovým objemem téměř deset miliard Kč nakradeného zboží Češi na prvním místě mezi státy Evropské unie. Jsme tedy před národy, kterými jsme tradičně zvyklí pohrdat, před Poláky, Rumuny či Bulhary – krademe víc než oni. (Celkově v Evropě zvítězili Rusi a globální palmu nejlepšího kradaře drží duchovně zaměření Indové.)

Tolik na úvod zpráva o obyčejných lidech.

Spolu s ní se sešly i dvě zprávy o korupci na místech nejvznešenějších. Žijeme ve státě, kde se pro podezření z korupce policie zabývá Kanceláří prezidenta republiky a Ministerstvem financí. Kdyby se tak stalo třeba v některé zemi subsaharské Afriky, zasmáli bychom se: prezident a ministr financí – tak kdo už tam potom nemá být zkorumpovaný?

Pokud jde o mnistra financí, věc je jasná. Je to součást boje Víta Bárty proti Miroslavu Kalouskovi. Trestní oznámení podal místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím, jedná se o kauzu z prosince 2008. Tehdy ministr financí Miroslav Kalousek v jasném rozporu s usnesením celostátní konference KDU-ČSL, své tehdejší strany, prolomil dosavadní tabu a od ledna 2009 poprvé v historii povolil internetové sázení u českých firem. Mezi pěticí sázkových kanceláří, které povolení využily, byla i Fortuna, patřící do skupiny Penta. Korupce podle Tomáše Jarolíma měla spočívat v tom, že Penta v roce 2009 poslala sponzorský dar 11 milionů korun nově vzniklé Kalouskově straně TOP 09. Ne ovšem přímo, ale přes prostředníka, brněnského obchodníka s léky (a svého času také autora pokusu o založení pravicové strany) Dušana Novotného. Penta od Novotného roku 2004 koupila síť lékáren. Faktem je, že jedenáctimilionový dar od fyzické osoby vzbudil už v roce 2009 enormní zájem médií, ale Novotný jej odůvodňoval sympatií pro pravicovou politiku. Na možné spojení s provozovatelem hazardu nikdo nepoukázal. Řekl bych, že v normální zemi by takovouto věc měla být protikorupční policie schopná vyřešit rychle – a jednoznačně, a to třeba i s tím závěrem, že není dost důkazů pro podání žaloby.

Větší vlny vzbuzuje korupční kauza z Hradu.

Zde stojí v centru dění Radka Kadlecová, bývalá policistka propuštěná z cizinecké policie v Karlových Varech, pravomocně odsouzená k dvouletému trestu za braní úplatků od žadatelů o povolení pobytu, kterou prezident republiky omilostnil v roce 2009, takže do vězení vůbec nenastoupila. Její smůla je, že moc mluví. Minimálně dvakrát se koupenou prezidentskou milostí pochlubila tam, kde pro ni nenašla žádný obdiv, takže se tímto korupčním případem začala zabývat nejdřív policie a potom (což je pro Hrad samozřejmě horší) týdeník Respekt.

Nikdo ještě neobvinil prezidenta republiky osobně. Ale Václav Klaus už reaguje, nedůstojně a nevěcně, jak uražená primabalerina. Nešetří na silných slovech a na emocích. Článek prý „vetuje“ – ale takovou pravomoc naštěstí podle ústavy nemá. A co hůř: prezident se chová jako držitel jakési posvátné až nadpozemské moci, jejíž moudrost nesmějí pozemšťané zpochybňovat ani jí klást otázky. Takový postoj je ovšem v demokracii nepředstavitelný a nepřijatelný. Pokud někdo sám sebe do takovéto polohy stylizuje, je třeba s tím bojovat. A v neposlední řadě právě tento přístup v sobě obsahuje nemalý korupční potenciál. Copak může Klaus dát ruku do ohně za všechny své spolupracovníky? Což na Hradě pracují opravdu jen samí andělé? Což je právě Hrad místo, kde jako první na světě vytvořili systém kontroly, který je stoprocentně bezchybný a neomylný? Co se nám to Václav Klaus snaží namluvit?

Faktem je, že právě v „technice“ (Václav Klaus užil to slovo) udělování milostí je obrovské množství podivné subjektivity. Proč Kancelář prezidenta republiky milost někdy odůvodňuje a jindy (jako také v tomto případě) nikoli? Proč se někdy omilostňují lidé, kteří jsou nemocní, starají se o děti či mají jinou jasnou „sociální indikací“, a jindy (jako také v tomto případě) zase kauzy, kde po takové indikaci nenajdeme stopu?

Způsob, jakým týdeník Respekt kauzu zpracoval, je podle mého názoru příkladný a novinářsky vzorný. Na novinářskou cenu.

Ale ptám se sám sebe: věřím, že se tento případ vyřeší, viník se najde a potrestá (anebo se jasně ukáže, že všichni, kdo mluvili o korupci, včetně paní Kadlecové, lhali)?

Nevěřím.

Politici věc využijí k budoucímu omezení pravomocí prezidenta, k prosazení povinné kontrasignace milostí ministrem spravedlnosti (tak tomu ostatně bylo i za první republiky), policie věc odloží a na celý případ se zapomene; jen v ovzduší, zdánlivě neviditelná, zůstane další stopa špíny.