Současný premiér Petr Nečas je měkká povaha. Když byl poprvé nominován do vlády, to bylo ještě za premiérování nynějšího prezidenta Václava Klause a Nečas se měl stát ministrem vnitra, řekl, že se v té funkci „buď udělá, anebo oddělá“; nakonec však vymyslel ještě třetí možnost: z tak velké odpovědnosti se podělal a k nemalé Klausově lítosti tehdy ministerskou funkci nenastoupil. Dnes je to už zcela jiný Petr Nečas; říká se o něm, že Machiavelliho si přečetl až ve svých sedmačtyřiceti letech, zato hned dvakrát a důkladně. Ale možná si jej přečetla (a možná ani nemusela číst) jen jeho všemocná sekretářka paní Nagyová, která za něj vede ta nejsložitější zákulisní jednání. Petr Nečas je měkký člověk.  

Ještě na předminulém kongresu ODS si Petr Nečas nepřál Martina Kubu ve stranickém vedení; dnes (16. 11. 2011) jej uvedl do funkce ministra průmyslu a obchodu. Rozumné důvody k tomuto kroku nemohl mít žádné. Zbývají tedy důvody politické – tedy taky rozumné, ale svého druhu. Martin Kuba není ani technik, ani ekonom – je to lékař. Průmyslu se nikdy nevěnoval, zato obchodu ano: podnikal v oboru maloobchodního prodeje teplých buchtiček Fornetti a ovocných šťáv... Byl představen jako zkušený regionální politik, což má v jeho případě velmi ironickou příchuť. V čele jihočeské ODS stál Martin Kuba tři roky, a ještě v pondělí byl v této funkci potvrzen, ale za tu dobu v jižních Čechách, krajině bytostně a tradičně konzervativní, prohrál straně modrých ptáků, co mohl. Prohrál krajské volby, takže se hejtmanem stal sociální demokrat, a prohrál v komunálních volbách, kdy ODS ztratila téměř všechna větší města, včetně Českých Budějovic. To všechno je jistě vynikající kvalifikace pro úřad ministra průmyslu a obchodu.

Dnešní slavnostní uvedení Martina Kuby do funkce, přenášené televizí, nebylo myslím premiéru Nečasovi příliš po chuti: nový ministr sice přednesl přesvědčivou řeč o svých prioritách, ale dotazy novinářů mířily spíše na vliv takřečených kmotrů v ODS. „Nikdy jsem toto slovo nepoužil a nikdy nepoužiji,“ řekl Petr Nečas, „je to lživý a dehonestující výraz.“ Oproti postojům v roce 2008 tedy obrat o sto osmdesát stupňů: nejde totiž o to, jaký výraz použil nebo nepoužil (mluvil o „šedých eminencích“), ale o to, jakou politiku dělá a proti jaké politice chce bojovat. Když se proti vůli stranických mafií stal právě Petr Nečas předsedou strany, proslechlo se z kmotrovských kruhů, že ho ve funkci nechají tak nejdýl dva roky a potom ho smetou. Stalo se. Ten, kdo odmítl pracovitého a odborně fundovaného poslance Michala Doktora s tím, že „nemá politické krytí“ (jinými slovy: jihočeské kmotrovstvo si ho nepřálo), a místo něj uvedl do funkce jednoznačného představitele kmotrovských principů ve straně Martina Kubu, to už není tentýž Petr Nečas. Změnil se ostatně i jeho postoj ke krajské koalici se sociálními demokraty: prý ji nadále odmítá, jak dnes řekl, ale jejího představitele udělal členem vlády...  


Termín kmotr tedy Petr Nečas neužívá, ale svoji někdejší definici tohoto pojmu dnes při uvedení Martina Kuby do funkce znovu připomněl: „jsou to lidé, kteří stojí v zákulisí, ale sami nenesou politickou odpovědnost“ – ovšem takový nový ministr podle Petra Nečase není, je to prý autentický politik, který „nemá zapotřebí“, aby ho ze zákulisí někdo řídil... Ale k takovému názoru není ani ten nejmenší důvod. Martin Kuba je vnímán jako prodloužená ruka všemocného pána jihočeské ODS, takzvaného „knížete z Hluboké“ Pavla Dlouhého. Prostřednictvím organizovaných náborů nových členů si získával účelově většinu v organizacích ODS a prosazoval do funkcí svoje lidi. Z ODS v jižních Čechách v důsledku takových praktik odešla řada schopných a slušných lidí, právě proto, že se nechtěli řídit Dlouhého direktivami. Jedno jméno za mnohé: občanský demokrat Juraj Thoma, úspěšný primátor Českých Budějovic, ztratil podporu strany, kde jej nová většina odmítla znovu kandidovat do funkce primátora; ODS opustil, kandidoval proti ní a přesvědčivě zvítězil.

Dnes se moc jihočeských kmotrů přenesla až na celostátní úroveň. Poslanec Michal Doktor reagoval na jmenování Martina Kuby odchodem z ODS. Uvedl, že další setrvání ve straně „by nemohl obhájit ani před svými voliči, ani před svojí rodinou“. Je třeba připomenout, že i poslancem za jižní Čechy se Michal Doktor stal proti vůli kmotrů: ti jej zatlačili na sedmé, zcela jistě nevolitelné místo kandidátky, ale on se preferenčními hlasy dostal na místo první. Ještě máme demokracii: lze bohužel účelovými nábory ovládnout politickou stranu, ale touto metodou už nelze ovládnout voliče; můžeme právem předpokládat, že ti, kdo v minulých volbách zakroužkovali jméno Michala Doktora, už v příštích volbách ODS hlasy nedají.

Michal Doktor dnes hýří metaforami; mluví o tom, že Martin Kuba se dopouštěl „rituálního vykrvácení“ politicky nepohodlných lidí či o „doteku Medúzy“, který, jak naznačuje, zničí i samotného Petra Nečase... Toto Doktorovo jinotajné vyjadřování je projevem jeho snahy chránit – ještě – ODS... Po odchodu ze strany chce zůstat nezařazeným poslancem a nadále podporovat vládu.

Ještě máme demokracii. Ale co dokáže demokracie? Jistěže to není žádný všelék. Nedovede, alespoň u nás to nějak nedovede, vygenerovat na celostátní úrovni dostatečně kvalitní a mravnou politickou reprezentaci (v komunální politice občas ano). Ale v odstraňování těch, kdo lžou a selžou, je demokracie zatím i u nás spravedlivá.