Podoby prezidentského úřadu ve světě jsou rozličné. Někde je prezident funkce jen čestná a symbolická, jinde je v jeho rukou soustředěna skoro všechna moc. Někde je nad prezidentem ještě jakási supervize v podobě nejvyšší duchovní autority (v Íránu). Někde je prezident volen lidem, a to buď přímo, anebo prostřednictvím zvolených volitelů, kteří formálně mohou volit koho chtějí, ale nedělají to (v USA). Někde volí shromáždění volených zástupců z různých grémií, které se schází jen k volbě prezidenta (jako v Německu), jinde prezidenta ze svého středu volí ministři (ve Švýcarsku). Někde je prezident současně předsedou vlády (v USA, ve Švýcarsku), jinde nemá právo ani formálně jmenovat předsedu vlády (v Izraeli). Nejčastěji se volí na čtyři nebo na pět let, ale někde je volen i na sedm let (ve Francii) a někde na jediný rok (ve Švýcarsku). A leckde v našem podivném světě je tomu tak, že prezidentský úřad je dědičný, přechází z otce na syna, i když v ústavě to takhle nestojí (v Kazachstánu, Ázerbájdžánu, Sýrii a Severní Koreji).

Tak se to přece stalo: ještě to schválí Senát – a k zemím s přímou volbou vcelku formálního prezidenta se přiřadí i Česko. Senátoři budou ovšem muset projevit velkorysost, protože si tím nevypustí sice celý svůj rybník, ale výrazně sníží jeho hladinu: účast na volbě prezidenta byla podle dosavadního znění ústavy jednou z jejich nejdůležitějších pravomocí.

Nezmění se ovšem jen způsob volby pána Hradu, ale i seznam jeho kompetencí. Je fascinující vidět, jak přímo zvolený prezident, tedy činitel se silnějším mandátem, má mít NE VÍCE, nýbrž naopak MÉNĚ pravomocí. Je jasné, že politické strany, které mají demokracie plná ústa (a sociální demokracie na prvním místě), ve skutečnosti přímo volenému prezidentovi a priori nedůvěřují: když to nebudou mít plně pod kontrolou, kdoví koho nakonec obyvatelstvo zvolí, a tak se snaží minimalizovat škody, které by toakový lidem zvolený prezident mohl napáchat...

Zato já už se těším na prezidentskou předvolební kampaň! Jaká si kandidáti (či jejich agentury...) vymyslí hesla? Jaké billboardy? Největší problém kampaně bude podle mého názoru spočívat v tom, že když má někdo tak minimální pravomoci jako český prezident, nemá, co by nasliboval. Že uklidí (pokud mu na to dá Poslanecká sněmovna peníze) Lánskou oboru? Nakonec to asi bude tak, jako v sousedním Rakousku, kde jsem jednou zažil předvolební prezidentskou kampaň: plakáty a billboardy neslibovaly vůbec nic, nesly jen šaramantní portrét a hlásaly „X. Y. – MUŽ PRO RAKOUSKO“. Člověk by si myslel, že se Rakouská republika chce vdávat.

Korunu, ne pardon, rudou hvězdu české parlamentní debatě nasadili soudruzi komunisté: přímá volba prezidenta prý není projevem přímé demokracie. Čeho? Kabinetní politiky snad? Projevem přímé demokracie je naopak referendum, předvedl zase jednou od řečnického pultu svoji neúprosnou matematickou logiku Vojtěch Filip, a pokud u nás není referendum, tak komunisté nechtějí ani přímou volbu prezidenta... Ale ani Filip nedokázal říct, že si snad nepřeje, aby lidé rozhodovali – a tak se poslanci za komunistickou stranu při hlasování jenom zdrželi... K tomu zbývá ještě dodat, že bychom neměli zapomenout, že za čtyřicet let, co měla komunistická strana v této zemi absolutní mocenský monopol, nezavedla ani referendum, ani přímou volbu hlavy státu. A přímá volba generálního tajemníka strany, která podle ústavy měla vedoucí úlohu ve státě – to by byl přece přínos pro přímou demokracii! Tak takovou volbu komunisté také nezavedli.

Vojtěch Filip mluvil o pokrytectví všech stran zastoupených v Poslanecké sněmovně kromě své vlastní. Ale pokrytectví je zřetelné právě u komunistů: když se odebere právo volit prezidenta poslancům a senátorům, ztratí jen velmi malým potenciálem při jednání o sestavování vlády „vybavení“ komunisté další, a možná největší kus své politické moci: právě jejich hlasy byly při nejedné prezidentské volbě rozhodující a oni si to (zejména za časů předsednictví Miroslava Grebeníčka) opravdu užívali; představitelé stran přicházeli, klaněli se u komunistů, prosili je o podporu. A oni ji poskytovali; nikdo neví, za jakou protihodnotu, ale může si být jist, že ne zadarmo. Právě díky hlasům z KSČM byl zvolen současný prezident Václav Klaus. Tak s tím je teď, pokud změnu ústavy schválí i Senát, na věčné časy konec. Komunisté mají opravdu proč být naštvaní.