Příprava naší skupinky na liturgii 2. neděle v mezidobí měla sektářský ráz.
Texty, které nám pro tuto neděli církev předkládá, jsou ovšem nádherné. První čtení je ze třetí kapitoly První knihy Samuelovy, kdy Bůh volá mladého Samuela, ale on ještě není schopen poznat Boží hlas; musí ho o tom poučit starý Eli. Text ovšem pokračuje a v další části třetí kapitoly, která už se v neděli číst nebude, se dovídáme, že Eli zradil Boha tím, že nezasáhl, když byl svědkem rouhavého chování svých synů, a nic nemůže takovou vinu smazat – rouhání proti Duchu Svatému, řečeno slovy Nového zákona, nemůže být nikdy odpuštěno (Mk 3, 29) – je to vědomé a trvalé odmítnutí a opuštění Boha ze svobodné vůle člověka – co se tady dá odpouštět? Bůh zbaví Eliho a jeho potomky kněžství, říká nám První kniha Samuelova – duchovní autorita, která ve službě autority selže, bude odstraněna, ale přesto je to až do konce autorita autentická, jež je schopna mladému Samuelovi ukázat pravou cestu k Bohu. Jak aktuální!
Druhé čtení je z třinácté kapitoly Prvního listu svatého Pavla Korinťanům a je tak aktuální a samozřejmé, jednoznačné a široce nerespektované, že je teď ani nechci rozebírat, stačí si je přečíst nebo vyslechnout (1 Kor 6, 13c–15a. 17–20); snad jen, že by se možná mělo spíše číst v létě, kdy je situace o hodně horší.
V evangeliu (Jan 1, 35–42) čteme o povolání učedníků, pozdějších apoštolů Jana, Ondřeje a Petra: svatý Jan Křtitel ukáže svým žákům na Ježíše, který je Beránek Boží – oni jdou za ním a Pán je přijme; Ondřej přivede svého rodného bratra Šimona, kterého Pán hned osloví jako Petra, tedy Skálu: navzájem se přivádíme k Ježíši, navzájem si vydáváme svědectví, navzájem si tak sloužíme jako Eli Samuelovi, jak Křtitel Janovi s Ondřejem, Ondřej Petrovi... Jsme společenství.
Ovšem nedořekl jsem, proč příprava naší skupinky měla včera dost sektářský ráz. Sekt mi v mé ložnici (a pracovně a obývacím pokoji i místnosti pro hosty) voní ještě teď ráno. Pro závěrečné agapé po přípravě jsem připravil i láhev: sešli jsme se letos poprvé. A zatímco jsem láhev (Bohemia Sekt) držel v ruce přemýšleje, jak decentně uvolnit špunt, by tento nic nerozbil, obsah láhve (Finest Czech Sparkling Wine) se rozhodl převzít iniciativu (Brut) do vlastních rukou a zátku nádherným obloukem vyrazil; sám ovšem vyrazil hned za ní a rozhodl se obsadit v pokoji co největší plochu, takže... Viz výše. V láhvi ovšem přece jen leccos zůstalo, a tak jsme pěnivým mokem ze Starého Plzence (oppidum antiqua Pilsen) nový rok 2012 hezky přivítali. Trochu opozděně, ale srdečně: „Vítej, ahoj, nový roku, vůbec z tebe nemáme obavy, těšíme se, co nám Pán připravil!“ Jsme společenství. A zazpívali jsme i své přání: „Aby nás Pán Bůh miloval, miloval, hříchy odpustil, nebe dal, nebe dal, nic nežádáme, jenom to samé, aby nás Pán Bůh miloval...“