Kdyby k ničemu, tak k jednomu byla dobrá ta debata rozpoutaná před vládním schválením vypořádání některých křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody. Znovu se ukázalo, kdo je kdo.
Věci veřejné jsou proradné a nedůsledné – církevní restituce sice měly ve volebním programu, ale jen na velmi nenápadném místě; a v kampani to nijak nezdůrazňovaly – volební program demagogů je, jako když pejsek s kočičkou vařili dort: je poskládaný tak, aby si tam úplně každý našel svoje. Proradné a nedůsledné: nejdřív dojednanou podobu navrácení části církevního majetku schválily, potom si vzpomněly, že by se z toho dal vytřískat politický kapitál, a začaly dohodu odmítat... To jsou známé věci: méně se už ví, že Věci veřejné se také pokusily rozeštvat církve mezi sebou, uzavřít nějakou separátní dohodu o majetku s evangelíky proti katolíkům; evangelíci (především zásluhou předsedy Ekumenické rady církví Joela Rumla) o něčem takovém odmítli i jen jednat; evangelíci jsou solidní a věrný partner.
Komunisté jsou nestydatí. Především tímhle adjektivem se myslím dá jejich postup charakterizovat. Absolutní absence zpětné vazby a studu. Když měl předseda bolševiků Vojtěch Filip o církevním majetku mluvit v Otázkách Václava Moravce (minulou neděli, 15. 1. 2012), vyjádřil samozřejmě obavu o prolomení hranice 25. února 1948 – ale nejdříve (z hlediska hranice 25. února 1948 taky ovšem dost nelogicky) začal pobělohorskou popravou českých pánů na Staroměstském náměstí: majetek popravených prý připadl církvi. To je jasná a jednoznačná lež. Komunisté jsou nestydatí lháři. Navíc: pokud by majetek zůstal potomkům popravených aristokratů a bohatých měšťanů, naprostou většinou navíc lidí hovořících ne česky, nýbrž německy – trvali by komunisté na tom, aby jim tento majetek zůstal? Jistěže ne. Tak ať se laskavě nedovolávají popravených pánů. Nestydové nestydatí, nestydatí. Kde vůbec berou komunisté drzost připomínat někomu nějaké popravy z mocenských důvodů? Kolik českých pánů i paní popravili oni? A co udělali s majetkem popravených?
Komunisté jsou pohotoví. A aktuální. Když Vojtěch Filip mluví o církevním majetku, dokáže zneužít i nejnovější výsledky sčítání lidu a vysvětlit, že věřících by tolik neubylo, kdyby „byla církev více soucitná, více solidární s českým národem“ – jakoby věřící Češi byli součástí nějakého jiného národa! Solidární, soucitná? Kolik domovů a pečovatelských služeb vede Komunistická charita? O kolik trpících a potřebných lidí se starají sestry z komunistických kongregací?