Na sobotní (21. 1. 2012) ideové konferenci Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové v paláci Charitas v Praze zaznělo celkem devatero velkých vystoupení; většina z nich by stála za vlastní podrobný rozbor: Rodina a její postavení v současné společnosti (M. Jurečka), Sociální politika (J. Bartošek), Křesťansko-demokratický přístup v době hospodářské krize (vždy energická K. Liptáková...). Doufám, že se k alespoň několika dalším poznámkám o ideové konferenci lidovců ještě dostanu (především k velké obhajobě Evropské unie z úst europoslankyně Z. Roithové), ale nic neslibuji, neboť jako toho času nikým neplacený novinářský amatér těžko mohu vůbec něco slibovat...

Chtěl bych si dnes jen povšimnout některých momentů v hlavním referátu předsedy strany Pavla Bělobrádka (projevu ostatně velmi dobře napsaném; nepochybuji, že sám předseda nebyl jeho hlavním autorem, ale jen jakýmsi supervizorem – ale to podotýkám jen na okraj: to je u sjezdových a konferenčních projevů předsedů všech velkých stran samozřejmost).

Především: starý rozpor v KDU-ČSL, stále řešený a nikdy trvale nevyřešený od listopadu 1989, totiž jestli má strana blíž k sociálním demokratům, nebo k české demokratické pravici, je momentálně vyřešen ve prospěch pravice. Nesmí nás přitom zmást ostrá slova na adresu Nečasovy (pravicové) vlády, která zněla jako vystřižená z projevů nějakého sociálnědemokratického nebo odborářského funkcionáře (vláda prý jen „tupě škrtá“, neprovádí reformy, nýbrž „deformy“ a podobně) – podstatná informace, která zazněla, byla, že přerozdělování ve společnosti má být zredukováno „na nejnižší možnou míru“.

Kromě přerozdělovacích skautů museli být při poslechu Bělobrádkova projevu zklamáni i (rovněž početní) odpůrci bruselského evropského superstátu z řad členů a příznivců KDU-ČSL; Evropská unie v projevu Pavla Bělobrádka figurovala už plně jako samostatná právnická osoba, ne jenom koordinační struktura stojící na suverenitě národních států; ty jí to naopak, té moudré Evropské unii, poněkud kazí. „Evropská unie má problémy ne kvůli sama sobě, ale kvůli nedisciplinovanosti členských států,“ zaznělo doslova.

Jinak by se dal Bělobrádkův proslov označit především jako óda na na Německo (a Rakousko). „Nechvalno nám v Němcích hledat právo,“ tato slova z Hankova obrozenského Rukopisu zelenohorského by mohla být skutečně tím nejryzejším antipodem konferenční řeči předsedy KDU-ČSL: Německo a Rakousko by nám měly být vzorem, křesťanská demokracie v těchto zemích vyřešila všechny problémy, takže se dnes (nevím kde, zatím jsem to nikde jinde neslyšel) „mluví o novém hospodářském zázraku“... Německá vláda Angely Merkelové loni za jediný rok snížila o 75 % rozpočtový deficit, nezaměstnanost v Německu klesla ze 7,7 % na 7,1 % – a naše média, postěžoval si Bělobrádek, nám to zatajují. Zato my sami „neumíme spravovat svou zemi“, neumíme potrestat ani viníky špatné stavby mostu, ani miliardové zloděje státního majetku...

Tedy, ne že by to všechno nebyla pravda – ale nevím, zdali zrovna to jsou proklamace, kterými by se u nás daly vyhrát volby, zvlášť když konkrétních receptů na nápravu zaznělo jen málo.