U nás si takovéto cíle nikdo ani netroufne navrhovat. Vláda České republiky včera (25. 1. 2012) rozhodla, že se naše země připojí k evropské půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) na záchranu eura. Poskytneme 1,5 miliardy eur. Vláda ovšem rozhodla o něčem, o čem rozhodovat nemůže a co by formálně právně vzato ani navrhovat neměla. Peníze do MMF totiž mají jít nikoli ze státního rozpočtu, nýbrž z devizových rezerv České národní banky (ČNB), která je na vládě nezávislá. Samozřejmě to bylo s bankou – jak se hezky česky říká – předjednáno, a zcela absurdní jsou proto slova ministra financí Miroslava Kalouska, že pokud mu ČNB peníze z rezervy neuvolní, bude je on muset najít jinde, například ve státním rozpočtu – chtěl bych ho vidět, jak by je tam hledal, a v rozpočtu kterého ministerstva by je „našel“ a kdo a kde by pak protestoval...

Kdybychom se nepodíleli a nepřispěli, ocitli bychom se na okraji Evropy a ztratili bychom vliv na rozhodování EU, řekl nejprve ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a po něm to opakovali další a další čeští politikové. Je prý důležité, abychom měli místo u stolu, kde se rozhoduje. Máme nějakou možnost cokoli ovlivňovat? Vůbec ne. Současně s půjčkou pro MMF se jedná o pravidlech pro rozpočtovou kázeň v eurozóně, která mají podepsat i země, které eurem neplatí, a která znamenají ztrátu rozpočtové suverenity členských zemí. Ale jak připomněl při debatě o smlouvě v Senátu sám premiér Petr Nečas, ani poté, co úmluvu o pravidlech pro rozpočtovou kázeň podepíšeme, nebudeme sedět u stolu, tam budou jen státy platící eurem. A dodal, co se málo zdůrazňuje: podle článku 7 nové smlouvy o pravidlech pro rozpočtovou kázeň by platilo, že pokud se Evropská komise dohodne na společném stanovisku s Francií a Německem, bylo by závazné, to znamená musely by se jím řídit, ať už by měly názor jakýkoli, všechny členské státy. „To není přenos pravomocí z naší země?“ zeptal se Nečas. Ale i on nakonec úmluvu podepíše. Suverenita malých evropských zemí už je pryč, s tím se nedá nic dělat.

Můžeme zatím jen tak trochu zlobit. Půjčka 1,5 miliardy eur je méně, než nám Brusel naordinoval – ale odpovídá to, dle slov premiéra Nečase, když se to přepočte na jednoho obyvatele, příspěvku Slovenska a Polska. Ale jak Brusel stanovil svůj původní požadavek, se, obávám se, nikdy nedozvíme... Odborníci zprava zleva se ovšem shodují, že celková suma, kterou takto členské státy EU přispějí Mezinárodnímu měnovému fondu na záchranu eura, je pro dosažení tohoto cíle bezvýznamná. Že si tak EU jen „kupuje čas“ na další odklad skutečného, to znamená radikálního řešení.

Snad se však přesto evropští vládcové k nějakému skutečnému řešení přece blíží. Zasněžené švýcarské letovisko Davos s výhledem na alpské horské velikány má totiž své nesporné kouzlo. Nejmocnější a nejbohatší lidé z těch, kdo žijí na této šišatě kulaté planetě, mají právě v Davosu sklon hovořit o něco otevřeněji a upřímněji; snad právě v tom je smysl Světového ekonomického fóra. Německá kancléřka Angela Merkelová, která fórum zahajovala, zde poprvé řekla, co až dosud na jiných místech popírala, totiž že Řecko bude možná muset opustit eurozónu. Dále šel ekonom Nouriel Roubini (který se proslavil tím, že v roce 2008, kdy nejrenomovanější ratingové agentury byly v naprostém klidu, předpověděl ekonomickou krizi, která pak skutečně nastala). Dal světové veřejnosti možnost, aby posoudila jeho analytické schopnosti, když v Davosu prohlásil, že Řecko – následované pak dalšími státy – opustí společnou evropskou měnu za rok až za rok a půl; tedy nejpozději v létě roku 2013.

Uvidíme. Pokud na tuto předpověď nezapomeneme kvůli jiným, a větším starostem.