V našem státě je to už obehraná písnička. Nejsou peníze na nic a především chybějí v těch nejdůležitějších (a pravděpodobně nejvíc zkorumpovaných) oborech, jako je výstavba dopravní infrastruktury, školství či zdravotnictví.

Lékaři neustále děkují a odcházejí, ale kam, to není jasné. Nemocnice jsou často zastaralé, pokoje pro pacienty neútěšné a personál špatně naladěný, protože přepracovaný a málo placený. Peníze se vytrácejí mnoha skulinami, o jedné z nich jsem se dozvěděl teprve nedávno. A to, co jsem se dozvěděl, mě skutečně  vyděsilo.

Jedna moje známá nastoupila po absolvování školy coby fyzioterapeutka zaměstnaná pod lékařkou, která vede svoji živnost už řadu let. V rámci zaškolení dostala také instrukce, jak že má vyplňovat zdravotní karty. Člověk by řekl, že podle pravdy. Opak je skutečností. Reálně stráví pacient v ordinaci půl hodiny, paní doktorka si ale přeje, aby výkaz obsahoval časový plán trvající celou hodinu. Alespoň polovinu času by měl správný fyzioterapeut věnovat prvotnímu vyšetření pacienta, za to ale dává pojišťovna nejméně bodů. Proto na tuto důležitou část terapie není ani ve výkazu, ani v realitě prostor. Zapisují se především nejvíce obodované výkony, i když se jich pacient vůbec nemusí dočkat. Speciální procedury, které reálně člověk absolvuje během několika minut, vykazují zdravotníci až na druhý den a dávají jim patřičný časový prostor. Zápis do zdravotní karty tak pravděpodobně nesedí ani v jednom jediném případě. Požadavek na život v pravdě (kdo to jenom říkal? už nevím) dnes nabývá novou aktuálnost.

Proč pojišťovny karty řádně nekontrolují, to nevím. Pacient zkontrolovat nemůže. V drtivé většině případů totiž vůbec netuší, na jakou péči od toho či onoho lékaře má vlastně nárok. A do výkazu se také zpravidla nedívá. Škoda. Možná by bylo dobré začít se ptát a vyžadovat po našich lékařích řádnou a plnohodnotnou péči. To koneckonců přísahali a za svoji práci dostávají o hodně víc než těch našich třicet korun.