Pracovna velvyslance.
James Hacker:
Sedí za stolem ve své nové pracovně. Potěšeně rovná papíry na stole. Vezme do ruky výtisk českého deníku, chvíli jej pročítá, pak zavrtí hlavou a odloží jej.
Sir Humprey:
Otřesné, pane velvyslanče. Sedm pádů! A to používání tvrdého a měkkého „i/y“, ke všemu dlouhé a krátké. Háčků a čárek. Není nad jasnou a výrazově přesnou angličtinu.
Bernard Wooley:
Angličtina vyjadřuje totéž jinými způsoby, pane první tajemníku (Sir Humprey vyjádří nad oslovením nelibost). Ostatně česká gramatika má svůj vzor v němčině. A ta má zase společný základ s angličtinou a jejich kořeny nalézáme v latině.
James Hacker:
Bernarde, chcete nám tím sdělit, že naši předkové společně kopali jámu pro mamuta?
Sir Humprey:
Nikoliv, pane velvyslanče. Velvyslancův sekretář (významně pohlédne na Bernarda) se pouze snaží dát najevo, že studoval na univerzitě ležící podstatně blíže k Londýnu, než bylo místo studií Vašich i mé maličkosti.
James Hacker (překvapeně):
Vy jste taky promoval v Brightonu, Humprey?
Sir Humprey (s poněkud ironickým úšklebkem):
Střední školu jsem absolvoval doma v Galsborow, pane velvyslanče.
James Hacker (trochu dotčeně, se zadostiučiněním):
No, hlavně, že naše nová politika zatočila s tím univerzitním elitářstvím. Nakonec by někdo mohl tvrdit, že bez Oxfordu nebo Cambridge se nelze stát ministrem.
Sir Humprey:
To jistě ne, pane velvyslanče, ministrem jistě ne. Snad velvyslancem v méně významné zemi!
James Hacker (plně nechápe, trochu zmaten):
No, snad, možná… Obraťme list, Humprey. Vzpomínám si, že jsem vás požádal o posouzení politické role hlavy českého státu.
Sir Humprey:
Abych řekl pravdu, pane velvyslanče, královna to není.
James Hacker:
Možná vás to překvapí, Humprey, ale také jsem si toho všiml.
Bernard Wooley:
V republice lze panovníka očekávat stěží.
Sir Humprey:
Myslím, Bernarde, že intelektuálních výpadů si dnes pan velvyslanec užil dost. Tuším, že je třeba stanovit pevný provozní řád úklidové četě. (Bernard uctivě vycouvá.)
James Hacker:
Doufám, že v Cambridgi na patřičné úrovni probrali úklidový management.
Sir Humprey:
A využití smetáku. Velmi trefné, pane velvyslanče, velmi trefné vyjádření.
Oba se na účet Bernarda zasmějí.
James Hacker:
A nyní zpátky k věci, Humprey. Tak co víte o tom soběstředném Lvu z Čech, kterého se bojí galský kohout i německá orlice jak čert kříže.
Sir Humprey (uznale přikývne):
Zjistil jsem, že Češi mají podivnou mánii, pane velvyslanče. Posledního císaře odvrhli, i když jim Rakousko v posledním tažení nabízelo rozsáhlou autonomii. A hned prvního prezidenta zbožštili natolik, že by mu každý monarcha mohl závidět. Jejich prezidenti se obecně příliš nezajímají o to, jaké pravomoci mají vymezeny v ústavě. Toho posledního nevyjímaje.
James Hacker (zprvu zasněně):
Inspirativní… Je vidět, jak moudré je, po vzoru naší velké vlasti, ústavu vůbec nepsat.
Bernard Wooley (právě vstupuje se smetákem a vědrem v ruce):
To je snad myslitelné v Británii, ale v sotva stoleté republice?
Sir Humprey s Hackerem se výhružně zatváří a Bernard zmizí ze dveří.
Sir Humprey:
Rád bych na malém příkladu ilustroval, jak to v této svým způsobem pozoruhodné zemičce chodí, pane velvyslanče. Před nedávnem měl místní ministr dopravy pěkný průšvih. Nemělo to nic společného s dopravní situací, která je ostatně v této uzlové zemi úděsná. Vypadá to, že si vytvořil jakousi vlastní výplatní kancelář pro členy své vládní strany. Rozlícený premiér, Češi nemají přílišné pochopení pro eleganci a jemnou grácii našich politických představitelů (Hacker potěšeně poposedne), neváhal předložit prezidentovi návrh na odvolání darebného ministra. A považte, pane velvyslanče, prezident premiérovi vzkázal, že ministra odvolá, až se mu zachce.
James Hacker (pobaveně):
Jak malému chlapci.
Sir Humprey:
To náš pan premiér... (zarazí se)
James Hacker (vzpomene si na vlastní sesazení):
No… Snad by se našel lepší příklad.
Sir Humprey (snaživě):
Chtěl jsem říci, pane velvyslanče, že naše panovnice by nikdy takovou míru neloajality, takové znevážení role premiéra nepřipustila.
James Hacker (odtuší na okraj):
Ne, že by si to za své personální přešlapy nezasloužil.
Sir Humprey (nejdříve reaguje na poznámku a pak pokračuje):
Stejně, jako tajemník premiéra, pane velvyslanče. Avšak, považte, že český prezident a premiér vzešli ze stejné strany. A oba jí předsedali. Jak říkal váš předchůdce, pane velvyslanče, Čech Čechu vlkem.
James Hacker:
Nejsme tady od toho, abychom Čechy litovali, Humprey. Měl jsem za to, že jste v podtextu mého zadání vytušil úkol posoudit, jaké příležitosti skýtá pro zahraniční politiku Albionu jisté napětí v českém mocenském táboře.
Sir Humprey:
Bezpochyby, pane velvyslanče. Tuším, že jste své zadání formuloval daleko pregnantněji. Přesně si vzpomínám, říkal jste: „...něco vytřískat.“
James Hacker:
Říkejte si tomu, jak chcete. Ostatně nevím, jak vy, Humprey, ale já nehodlám v Praze vězet věčně. Je to pěkné město, ale pohled na ně mi Doverské útesy nenahradí.
Sir Humprey:
A co teprve Downing Street, pane velvyslanče.
James Hacker:
Oceňuji, Humprey, naši zjevnou shodu ve věci mých politických vyhlídek. Přes nezbytná zaškobrtnutí. Přirozeně.
Sir Humprey:
Rád bych v této souvislosti přednesl návrh, který britského ministra zahraničí potěší, pane velvyslanče.
James Hacker:
Nuže?!
Sir Humprey (nakloní se k Hackerovi a šeptá):
Mám jeden kontakt v příslušné vládní straně, pane velvyslanče. Mladou, velmi sebevědomou a současně velmi nezkušenou dámu. Kdyby se jí podařilo pořídit záznam několika, no řekněme, otevřených rozhovorů se zkrachovalým ministrem a jeho lidmi, dalo by se něco nabídnou premiérovi, něco koaličním stranám, panu prezidentovi a ještě by kousek toho kapitálku zůstalo.
James Hacker (srozuměn a potěšen):
Nepochybuji o charakteru oné dámy, Humprey. Doufám, že onen „záznamník“ nebude britské výroby.
Sir Humprey:
Čína, pane velvyslanče. Ostatně v Británii už dobrých dvacet let nikdo takovou techniku vyrábět neumí.
James Hacker:
Udělal jste mi radost, Humprey. Dotáhnete-li svůj plán do zdárného konce, přibude zajisté několik nezanedbatelných bodíků na mém vnitrostranickém kontě.
Sir Humprey:
Děkuji za uznání. Stav vašeho konta je mou každodenní starostí, pane velvyslanče.
James Hacker:
A jestli se něco provalí, Humprey, ponesete plnou odpovědnost, neboť jste jednal na vlastní pěst a velvyslance trestuhodně opomněl informovat.
Sir Humprey (suše):
Vždy, když se setkám s pověstnou prozíravostí našich politiků, pane velvyslanče, jsem hrdý na to, že jsem Brit.
Bernard Wooley: (vchází a hlásí):
Úklid v prvním poschodí započne přesně v 14.55.
Hacker s Humpreyem udiveně vzhlédnou.