Čtvrtým ze sedmera darů Ducha Svatého je DAR SÍLY.

Síla Ducha Svatého povzbuzuje a nabádá srdce, aby vykonalo to, pro co se člověk na základě rady Ducha Svatého rozhodl jako pro věc, která se má vykonat.

Duch Svatý nás svojí radou vede jemně a tiše, nenápadně (a pro nevnímavé až neviditelně) především tam a v tom, kde v tu chvíli jsme: v nějakém věku, nějakém povolání, s nějakými lidmi okolo sebe – všude je něco, co se má pro Království Boží vykonat. Co máme na tomto místě a v tuto chvíli – s radostí a pokojem – vykonat právě – a jenom – my.

Víra bez skutků je mrtvá. (Jak 2, 26)

K známým římským osobnostem za pontifikátu Jana Pavla II. patřil i prefekt Kongregace pro doktrínu víry kardinál Joseph Ratzinger; mnoho lidí si vzpomíná na jeho drobnou postavu v typickém kabátě, s aktovkou, jak kráčí ze svého bytu přes náměstí svatého Petra, jak on říkal „do práce“ – a nemá problém s tím, zastavit se s poutníky i s turisty ve Věčném městě. On sám tato setkání reflektoval ve svatodušním kázání, které pronesl 4. června 1995 v řezenském dómu (deset let předtím, než byl zvolen papežem), ve němž hovořil o plameni Ducha Svatého:

„Hoří tento usmiřující a léčivý plamen opravdu ještě v církvi, nebo je snad udušen prachem a sutí mnohotvárných zvyků, institucí a obav? Je křesťanství ještě ohněm a Duchem Svatým, nebo snad zůstala nakonec i v křesťanství jen voda? Odstátá voda teorií a duchaplných řečí, která se marně snaží zakrýt vytříbenými slovy ztrátu skutečnosti, která se za tím skrývá?
Mně se stává téměř denně při přecházení Svatopetrského náměstí, když jdu do práce, že potkávám mladé lidi téměř ze všech částí světa, kteří nehledají kariéru, nechtějí se ani stavět na odiv, nýbrž jsou zasaženi radostí víry a chtějí sloužit Kristu. Září z nich radost a odvaha otevřít se Kristu. Při takových setkáních vidím: ano, plamen hoří.
A když potkávám lidi na vrcholu života, kteří den co den s velkou trpělivostí a pokorou, dobrotou a vytrvalostí snášejí často těžký život, aniž by si na tom zakládali, aniž by o tom vyráběli zprávy – a mohl bych vyprávět tolik drobných příběhů o znameních dobroty, kterou stále znovu prožívám – pak vím: ano, tichý, a přece silný plamen hoří ještě i dnes.
A když vidím staré lidi, ve kterých není žádná hořkost, nýbrž čistá a zralá dobrota a velká vnitřní svoboda, která pochází z víry, z blízkosti Boha v Ježíši Kristu, pak vím: ano, ještě ani dnes nemáme v církvi jen vodu, nýbrž také plamen Ducha Svatého.“

(Nehemijáš 8, 10)

Vyhledávejte Hospodina a jeho sílu,

neúnavně hledejte jeho tvář!

(První kniha kronik, 16, 11)

U něho jest síla i bytnost.

(Job 12, 16; překlad Bible Kralické)

Povzbuzuj mě, Duchu Svatý, aby moje skutky byly svaté!

Pomáhej mi, Duchu Svatý, abych miloval, co je svaté!

Opatruj mě, Duchu Svatý, abych si chránil, co je svaté!