Petr Nečas svým bleskovým a lživě odůvodněným odvoláním ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila získal velké množství trestných bodů (dnešní, 28. 6. 2012, Hospodářské noviny dokonce ukazují premiéra bez tváře). V obrovském množství komentářů mne zaujalo zejména několik postřehů, myšlenek a spekulací (autoři a různá média už se mi, omlouvám se, poněkud míhají). Pospíšil je devátý odvolaný ministr za dva roky Nečasova vládnutí, ale první, na jehož podporu šly stovky lidí už v den jeho odvolání do ulic. Podstatné přitom je, jak kdosi poznamenal, že tentokrát to nejsou nesouhlasná vyjádření těch, kdo odmítají pravici a Nečasovu vládu jako celek, ale protesty potencionálních Nečasových voličů; myslím, že nikdo z těch, kdo Petra Nečase dosud podporoval jako slušného člověka, už jej nyní podporovat nebude. Co je to za jednání, co je to za charakter, jestliže ve středu vláda za Nečasova předsednictví návrh na několikasetmilionové navýšení rozpočtu českého vězeňství v klidu a se souhlasem projedná, a ve čtvrtek tentýž Nečas za tentýž návrh ministra spravedlnosti nechá odvolat! Líbila se mi formulace, na kterou jsem kdesi narazil, že „premiér i prezident republiky mají vazby na prostředí, které může být nervózní z toho, že by státní zastupitelství začalo normálně fungovat“. Prezident nyní zarytě mlčí, ale jeho souhlas a rychlé jednání také o něčem svědčí; vždyť jindy měl sklon odvolávání ministrů zdržovat, jako třeba u lidí z Věcí veřejných, a dokonce požadovat, aby před odvoláním bylo zveřejněno jméno ministrova nástupce.

Na Nečasovu podporu vystoupil novinář Petr Kamberský (což není žádný blbeček, jenom se tak chová). Prý je Nečasovo odůvodnění Pospíšilova odvolání něco jako věrohodné a prý je zvědav, zda ti, kdo dnes Nečase kritizují, se mu také omluví, až nový, Nečasem navržený ministr spravedlnosti jmenuje pražskou vrchní státní zástupkyní tutéž Lenku Bradáčovou, kterou chtěl jmenovat Pospíšil, a nepotopí nový zákon o státním zastupitelství, který chtěl Pospíšil dotáhnout... No tak! Chtěl bych říct, že ani kdyby se toto oboje stalo, neměl bych chuť do nějakých omluv, ani tu nejmenší; jen bych konstatoval, že Petr Nečas nespáchal sebevraždu, a místo toho ustoupil, pro tentokrát, tlaku veřejného mínění.

Nejostřeji, a bez obvyklého bonmotu či nějaké žertovné hříčky s českou slovní zásobou, a proto dost nenápadně, to vyjádřil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg: „Zdá se, že bitva o nezávislá státní zastupitelství je dočasně prohraná a to je pro mě velmi bolestivé.“ O co jde jiného než o přímé obvinění Petra Nečase z aktivní podpory korupce?