Léto je v televizích dobou repríz a repríz repríz. A tak Česká televize teď na svém zpravodajském okruhu ČT24 reprízuje i Velké politické retro – cyklus repríz vybraných televizních politických diskusí z celého období od chvíle, kdy něco takového jako debata politiků před očima celého národa začala být možná... Při premiéře těchto repríz jsem se díval jen na málokteré, teď jich přece jen sleduji víc.

Nejde jen o osobní pocity. S tím jsem myslím docela dobře srovnán: člověk samozřejmě stárne a prožil už opravdu mnoho od úplně první debaty s názvem Co týden dal (kdy se ve studiu pilo v přímém přenosu pivo a málem se i kouřilo) k diskusím, které jsem jako mediální radní nesledoval doma u televizoru, ale na Kavčích horách na monitoru v předsálí. Rozpad československé federace. Tváře politiků, se kterými jsem se osobně stýkal (jako novinář i televizní radní), ale o kterých dnes ani nevím, co dělají, čím jsou... Je až legrační srovnávat, jakým dojem na mne některé debaty z klíčových okamžiků polistopadového vývoje tehdy působily – a jak je vidím dnes. Které repliky jsem si zapamatoval – a ony skutečně i dnes, v repríze repríz, ve svůj čas přijdou...

Ale o hodně intenzivněji než tuto rovinu osobní prožívám při takto zhuštěném pohledu na dějiny současnosti výpověď cyklu o vývoji našeho národa, o změnách v české společnosti. Ještě v debatě po volbách v červnu 1996 seděl předseda KSČM Miroslav Grebeníček ve studiu, jako by mu ještě vůbec nenarostl grebeníček: převážně mlčel, jen se usmíval, na zmínky o „komunistické diktatuře“ nereagoval – prostě byl za mírného a hodného a tolerantního; o to agresivněji vystupuje dnes.

A je to i jinak podívaná spíš smutná; výpověď o tom, jak se fascinující prostor svobody, který jsme v roce 1989 tak náhle získali – ale ano, náhle, nikdo, ani my, ani oni, s tím nepočítal – postupně zaplňoval sobectvím, nezodpovědností, zlem. Spíše než svědectví o tom, jak jsme se, myši udiveně vyorané z temnoty komunistického pole, demokracii učili, svědectví, jak jsme se její formu ano, ale její smysl a obsah nenaučili.