V 80. létech minulého století se stala velkým tichým bestsellerem křesťanů v Česku kázání kaplana v Brně-Zábrdovicích a pak kaplana ve Velkém Meziříčí a administrátora v Biskupicích u Hrotovic otce Vojtěcha Kodeta.

Označuji je za bestseller, ačkoli ve skutečnosti se ty texty vůbec neprodávaly – šířily se amatérským kopírováním magnetofonových kazet. (To až později, po revoluci vydalo řadu kazet s těmito kázáními Karmelitánské nakladatelství – a žel, ne vždy použilo nejlepší podklady a tu a tam na nich nějaký odstavec či věta chyběly, nevím, proč.)

Některé myšlenky z těchto kazet mám dodnes pevně v mysli – a v různých situacích se mi vybavují. Dá se říct, že ovlivnily můj život.

Pán říká: „Beze mě nemůžete činit nic“ (Jan 15, 5) – a my říkáme: „Ano, Pane, jen se podívej, kolik jsme toho vykonali!“ A budeme velmi překvapeni, až na konci časů Pán otevře knihu života a my uvidíme prázdné stránky.

Od té doby se změnilo mnoho věcí – a nejvíce my sami; leckdy si to ani neuvědomujeme – ale jsme v lecčem už zcela jiní... Jedna z největších změn se týká našeho vztahu k práci. Lidská aktivita najednou nabyla sílu a stala se, nebrzděna již zdaleka tak velikým množstvím omezení, cestou k velikým možnostem a úspěchům.

Ale pro církev, pro následování Krista, pro zvěstování evangelia to takto neplatí.

Ne, nemylme se, vysvětluje otec Kodet, Bůh nemá rád lenochy; ale Pán říká: „Beze mě nemůžete činit nic.“

„Člověče, přičiň se, a Bůh ti požehná,“ praví docela oblíbené, hlavně u starší generace oblíbené křesťanské pořekadlo. Jistě má smysl jako povzbuzení k pracovitosti a k důvěře v Boha – ale nesprávně pochopeno může být toto pořekadlo velice, VELICE nebezpečné: klade totiž lidské přičinění na první místo; dalo by se chápat i tak, že člověk může dělat, co chce – a Bůh mu požehná. Tedy – Boží požehnání jako jakýsi logický následek za příčinou, jíž je naše vlastní lidské přičinění... Domnívám se, že taková kauzalita je hluboce mylná.

Je dobré uvědomit si i celkový kontext citovaného slova: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou mou ratolest, která nenese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce... Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně... Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne; pak ji seberou, hodí do ohně a spálí...“ (Jan 15, 1–2. 4b. 6).

Člověče, přičiň se, a Bůh ti požehná? Člověče, nejdřív se ptej, hledej Boží vůli. Pak čiň. A když budeš prožívat lidské, viditelné Boží požehnání, je to krásné. Ale když nic takového prožívat nebudeš, neznamená to, že bys snad nebyl milované a opečovávané Boží dítě. Bůh tě čistí. Úspěch a zisk na této zemi totiž není ani znak, ani měřítko spásy. A cesta ke spáse teprve ne.