V září 2012 uplynulo 800 let od vydání dokumentu, který známe ze svých školních let jako Zlatou bulu sicilskou – a Státní ústřední archiv se ji rozhodl vyjmout z trezoru a vystavit očím zájemců o historii.
V dobách konsolidace a optimistického výhledu do budoucnosti se právě k tomuto kusu pergamenu s tenkým zlato-stříbrným plíškem pečeti obraceli čeští politikové jako k jednomu ze základů naší státnosti; zdůraznil ji Karel IV. i Masarykovo Československo.
Přemysl Otakar I., adresát tohoto dokumentu, byl jistě úspěšný politik. Proradný, bezzásadový, jak zdůrazňovala německá historická věda, či schopný reagovat na měnící se situaci – jak to chápali čeští historikové; ale je to v podstatě jen jinými slovy totéž. Byl to moderní člověk. Opustil manželku a pořídil si jinou; dosáhl – rovněž zcela moderně – církevního anulování svého prvního manželství (kvůli vzdálenému příbuzenství, které mu ovšem předtím nikterak nevadilo), vyhnal syna z prvního manželství a změnil dědičnou linii Přemyslovců...
Potvrzení svých ambicí na dědičný královský titul a významné postavení v rámci římsko-německé říše získal Přemysl postupně od tří pretendentů na císařský trůn, opakovaně měnil podporu pro ně podle toho, jak se vyvíjela situace; ale zachovala se a do dějin vstoupila ovšem jen listina od konečného vítěze...
Kde je hranice mravnosti v politice? Nakolik je morální měnit postoje na cestě ke svému politickému cíli? Takové úvahy napadají člověka nad Zlatou bulou sicilskou především...
Politik to má ovšem vždycky těžké. Americké vztahy k arabským zemím se nyní také velmi výrazně mění: od podpory diktátorů, jimž vlády USA ve jménu stability odpouštěly jejich nedemokratické praktiky, aby se zabránilo nástupu islámských fanatiků k moci, k podpoře umírněných islamistů, protože už se dostali k moci – a je třeba mít kontakt s tím, kdo vládne, aby se zabránilo nejhoršímu... Není nic snadnějšího než citovat slova americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové na podporu Husního Mubaraka – a pak na podporu těch, kdo ho svrhli...
Nedokážu se dostatečně vžít do evropské politiky 13. století – ale možná, že kdybych žil v té době, našel bych pro politiku Přemysla Otakara I. také nějaké pochopení... Pro arabskou politiku prezidenta Baracka Obamy a Hillary Clintonové totiž pochopení mám.
Nevím. To, co dnes píšu, je spíše výjimka v mé komentátorské práci: normálně komentuji až to, co mám promyšlené (nebo si aspoň myslím, že to mám promyšlené). Nad Zlatou bulou sicilskou mne ale napadá, že hranice mravnosti v politice je možná už někde dřív – ale rozhodně je tam, kde umírají lidé. Současný syrský režim nejen při současném povstání, ale opakovaně už dříve prokázal, že zabíjet tisíce lidí při snaze udržet se u moci pro něj nepředstavuje problém... Pokud obyvatelstvo oproti takovému režimu povstane, zaslouží si podle mého názoru účinnou pomoc, ne jenom slovní, humanitní nebo symbolickou. Ohledy na dobré vztahy s Rusy a Číňany přece nemohou v takovémto případě hrát prim.